Za Pohádkou máje do Podkomorských lesů
Těsně před prvním podzimním dnem stále trvalo letní počasí. Snažili jsme se posledních letních dnů ještě maximálně využít. A tak jsme odpoledne vyrazili do Přírodního parku Podkomorské lesy, a to zejména do části, kde se odehrával děj Mrštníkova románu Pohádka máje. Podkomorské lesy jsou tvořeny náhorní plošinou s nadmořskou výškou kolem
Vyrazili jsme z Bystrce po neznačené cestě přes Kamechy, kolem Žebětínskému rybníku, k okraji městské části Žebětín, kterou jsme obešli po severní straně. Zde jsme vstoupili do lesů, kterými jsme procházeli po žlutém turistickém značení až k Podkomorské myslivně. Po cestě jsme kousek od rozcestí Stinská minuli nejvyšší kopec na území města Brna zvaný Kopeček (479m n.m.).
Podkomorská myslivna je místem, kde žila Helenka z Mrštníkova románu Pohádka máje. Skutečně zde žila lesníkova dcera Helena Nováčková. Byla o 4 roky starší než Vilém Mrštík a seznámili se ve škole v Ostrovačicích. Strávili zde v lesích spoustu svého volného času, než se Nováčkovi odstěhovali. Nejenom ale tato Helenka byla inspirací pro Viléma Mrštíka. Prý jí byla i Miluška Topinková, Józa Břenková nebo také Józa Hálková, neteř básníka Vítězslava Hálka. I my jsme zde potkali Helenku, i když jen ve formě pomníku. Ten je z r.
Od Podkomorské myslivny jsme pokračovali údolím potoka Veverka (Helenčiným údolím), který pramení u Ostrovačic a ústí do Brněnské přehrady u hradu Veveří. Asi po 750m červené značení odbočilo doprava a cesta začala prudce stoupat do kopců. Přes cestu ležela spousta vyvrácených stromů, zřejmě následek letošního počasí. Po výstupu už zbývající cesta vedla po náhorní plošině až k Helenčině studánce, pojmenované po hlavní hrdince z Pohádky máje. Helenčina studánka je fakticky pramenem potoka Vrbovec, který ústí v Bystrci do řeky Svratky. Helenčina studánka je upravená a udržovaná. Je zde místo k posezení a objevíte zde i Modlitbu s verši od Jana Skácela: „…Studánka v lese nikdy nelže, v té hrstce vody pravda spí, a lživé slovo na dno klesne a navěky se utopí.“
U Helenčiny studánky jsme opustili červené značení a vydali se po zelené k Ríšově studánce, která je pojmenována po druhém z hrdinů Mrštíkova románu. Ta leží u rozcestí cyklostezek a turistických cest (zelená pokračuje na Oboru k Brněnské přehradě, modrá k hradu Vevěří a žlutá na Rakovec k Brněnské přehradě). Ríšova studánka na nás působila oproti Helenčině velmi zpustle a zanedbaně. Zřejmě to tak umocnil částečně vykácený les a vydolované kořeny. V loňském roce to zde vypadalo lépe. My jsme pokračovali od Ríšovy studánky tentokrát po žlutém značení Kočičím žlebem podél potoka Rakovec. Asi po 3km jsme dorazili k Brněnské přehradě, kde zrovna startovali horkovzdušné balóny. Takže takové malé zpestření na závěr výletu.
Za odpoledne jsme ušli 20,7km a vystoupali celkem 409m.
