Okruh Lažánecko-Heroltickým krasem
Na počátku druhé poloviny srpna 2013 jsme po delší době zavítali do obce Lažánky, která se nachází západně od Brna, a to mezi Tišnovem a Veverskou Bítýškou. První dochovaná písemná zmínka o obci pochází z r.1236, ale není zřejmé, jestli se nejedná o padělek. V průběhu středověku obec měnila majitele, přičemž v r. 1470 byla prodána královskému městu Brnu. Obec se vyvíjela podél podlouhlé návsi, které dominuje kostel Nejsvětější Trojice. Původně se jednalo o gotickou stavbu ze 14. stol., která ale byla ve 2. pol. 18. stol. přestavěna v pozdně barokním stylu. Obci se dříve říkalo „Vápenné Lažánky“, neboť se v okolí obce těžil od středověku zdejší vápenec. Ten byl nezbytný pro tavbu železné rudy, která se od 16. stol. těžila v okolí obce a zpracovávala v osadě Šmelcovna. Později se vápno využívalo i při výrobě cukru. Nejvíce se ale zdejší vápno proslavilo při důležitých stavbách v okolí (např. i hrad Veveří). V Lažánkách žilo na přelomu 19. a 20. stol. přes 900 stálých obyvatel, dnes je to kolem 700.
V obci jsme vyhledali zelené turistické značení a vydali se severozápadním směrem. Procházeli jsme švestkovou alejí, která byla obnovena v říjnu 2007 ve spolupráci obce Lažánky se Sborem dobrovolných hasičů. Mimo švestek jsou v aleji i další ovocné stromy, zejména hrušně. U vysoké lípy s křížkem zelené značení odbočilo z cesty vedoucí k funkčnímu kamenolomu doleva a zavedlo nás k rozcestí u fotbalového hřiště v Chrástkách. Nad rozcestím jsme si všimli torza bývalé kruhové vápenné pece, která byla v provozu až do r. 1966. Jedná se o významný krajinný prvek U Staré vápenky (Havílkova vápenka v Chrástkách). Nachází se zde také bývalé vápenné lomy, které zdárně zarůstají.
Nás v tomto místě ještě zaujal památný strom jeřáb břek (Sorbus torminalis) ve stráni mezi opuštěnými lomy nedaleko torza kruhové vápenné pece. Jeřáb dosahuje výšky kolem 16m, přičemž jeho koruna je široká 16,5m a vysoká cca 14m. Obvod kmenu ve výšce 1,3m od země činí 2,3m. Zdravotní stav tohoto stromu je velmi dobrý a jeho stáří se odhaduje 180 až 200 let. Břeky rostou pomalu a tak je svými rozměry tento strom nejmohutnější břek na Moravě. Břeky zbožňují vápencové podloží a zdejší vápenec mu evidentně svědčí. Jako památný strom byl vyhlášen v r. 2008. Jen upozorňujeme, že ke stromu je potřeba odbočit vpravo pěšinou do svahu. My jsme po návratu od stromu pokračovali asfaltovou cestou lesem do údolí Maršovského potoka k Zelenému mostu (tzv. „Zelňák“), kde se setkává cesta od Maršova a Lažánek s lesní cestou Lažánecko-Heroltický žleb vedoucí podél údolí Maršovského potoka směrem ke Svratce. Kousek od Zelňáku, na pravém břehu Maršovského potoka, se nachází drobná jeskyně. Zřejmě se jedná o jeden z útvarů Lažánecko-Heroltického krasu. Tento kras je i dnes aktivní, i když jen ve své nejspodnější etáži. Krasové jevy (např. Mločí kaple, Jezevčí jeskyně, jeskyně Úžinová...) jsou zde vázány na pruh devonských lažánecko-heroltických vápenců. Tyto krasové jevy jsou veřejnosti nepřístupné, zatím málo prozkoumané a ještě před námi skrývají řadu překvapení. Jeskynní systémy vznikly činností 3 ponorných toků:
- první potok se propadá jižně od Maršova na dně Stříbrné zmoly
- druhý se ztrácí v Lažáneckým závrtu severně od Lažánek a opětovně vyvěrá asi 1,5km dál v Maršovském žlebu v podobě Vinšovy vyvěračky
- třetím je Pejškovský potok vyvěrající „Na Bílé“ u Heroltic
My jsme za Zelňákem odbočili doprava, opustili zelené značení a pokračovali na východ podél Maršovského potoka k nádrži Slunná.
Retenční nádrž Slunná na Maršovském potoce byla vybudována v průběhu r. 2012 a tudíž byste ji hledali na mapě zatím zbytečně. Nádrž byla vybudována v nadmořské výšce 340-350m n.m. v místě, kde se původně nacházely louky, a to na náklady Lesů města Brna, a.s. Účelem byla akumulace vody v lokalitě, která leží ve srážkovém stínu a je dlouhodobě chudá na srážky. Vybudováním nádrže by se měl optimalizovat zdejší vodní režim krajiny a zadržování vody je zároveň důležité i pro místní faunu a flóru. Nádrž je přírodního charakteru, je průtočná a skládá se ze 2 tůní. Rybolov v nádrži je umožněn jen na povolenku vydanou Lesy města Brna. Nás u nádrže zaujalo množství různého hmyzu a také krásná cca 1,5m velká užovka, které jsme si všimli pozdě a už nestačili nafotit. Od nádrže jsme pokračovali stále po neznačené asfaltové cestě podél Maršovského potoka. Minuli jsme odbočku k Přírodní rezervaci Slunná (prales se starými buky o výšce kolem 40m a průměry kmenů přes 1m). Kolem lesácké chaty jsme dorazili na rozcestí, kde Maršovský potok ústí do Pejškovského potoka. Zde jsme se občerstvili v 3 roky starém dřevěném altánu. Moc klidu jsme si ale neužili, protože jsme museli odolávat náletům neskutečného množství vos. Ty nás doprovázely po celou cestu, ale jakmile jsme se zastavili, jejich aktivita se umocnila. Než jsme ale toto místo zcela opustili, museli jsme ještě na druhém konci přilehlé loučky omrknout pozůstatky bývalé Čertovy hráze.
Čertova hráz byla vybudována v r. 1802, tj. v období napoleonských válek, na Pejškovském potoce mezi Lažánkami a Herolticemi. V té době se město Brno dostalo do svízelné situace v zásobování palivového dřeva, neboť veškeré povozy a koně byly zabaveny pro válečné účely. Proto správa tehdejšího kouřimského panství dospěla k rozhodnutí zde vybudovat kamennou hráz k zadržení vody, která byla opatřena vraty na vypouštění vody sloužící k plavení dřeva do řeky Svratky. Kamenné hrázi se začalo říkat Čertova hráz. Dřevo se tak ze zdejších lesů dostalo po vodě až do Brna, kde se před brněnskými hradbami (v prostoru dnešní ulice Nové sady) vybudovala tzv. náplavka (technické zařízení k zachycení volně plaveného dříví a k jeho následnému uskladnění). Celá plavební trasa se pak využívala až do r. 1850, kdy byla náplavka v Brně zlikvidována. K likvidaci došlo po zrušení poddanství, neboť majitelé vodních děl a obce u Svratky měli nepřiměřené finanční požadavky. V Brně tak dnes najdete ulici Náplavku u haly Rondo, která se skutečně nachází v místech tehdejší náplavky. A z Čertovy hráze na Pejškovském potoce se zachovaly jen zarůstající zbytky.
My jsme si pak jen odskočili asi 400m proti proudu Pejškovského potoka k Studánce u Sovy. Nachází se kousek od asfaltové cesty směřující k Pejškovu. Studánka nabízí pocestným kvalitní pitnou vodu svedenou ze 3 svahových pramenišť a je střežena soškou výra velkého. U studánky je umístěna naučná tabule a vybudované posezení.
Od studánky jsme se vrátili k soutoku Maršovského a Pejšovického potoka, kde jsme nejdříve kopírovali Pejšovický potok po jeho pravém břehu, ale velmi brzy jsme začali prudce stoupat nad chatovou osadu po neznačené lesní cestě. Asi po 350m jsme se napojili na žluté značení, kterému jsme ale zůstali věrní jen asi 600m a odbočili po neznačené cestě doprava. Od potoka jsme na nedlouhém úseku museli zvládnout převýšení skoro 200m. Pak už ale byla cesta opět pohodlná. Neznačenou lesní cestou jsme vylezli na polní cestu, kterou jsme pokračovali zpět do Lažánek.
