Jdi na obsah Jdi na menu

NPP Dunajovické kopce

Letošní třetí dubnovou neděli jsme plánovaně zavítali na Národní přírodní památku Dunajovické kopce. Toto místo je někdy nazýváno i Dunajovickými vrchy. Tyto kopečky jsou vzdáleny od Pálavy vzdušnou čarou cca 5km západním směrem. Navenek působí jako „chudší příbuzný“ Pavlovských kopců, a to z několika důvodů: dosahují poloviční výšky, nejsou tak rozsáhlé, nevedou zde žádné turistické trasy, cyklostezky a marně byste zde hledali naučnou stezku. Někdo by tak mohl nabýt dojmu, že se jedná o nezajímavou část jižní Moravy. Jak to ale v životě bývá, zdání klame a opak je pravdou. Navíc teď na jaře Pálava puká o víkendech díky návalům návštěvníků „ve švech“, ale tady potkáte za celou neděli více srnců než lidí. Národní přírodní památka Dunajovické kopce  má rozlohu přes 107 ha a byla vyhlášena v roce 1990 k ochraně teplomilných stepních společenstev travin, bylin a keřů. Najdete zde řadu zvláště chráněných druhů rostlin i živočichů různého stupně ohrožení.

Na rozdíl od Pálavy jsou tyto kopce tvořeny vápnitými jíly, pískovci, sprašemi a podobnými horninami. Ještě na konci 2. sv. války byly tyto kopce obdělávanou krajinou. Po odsunu německého obyvatelstva ale nově vzniklá družstva neměla zde zájem hospodařit, a proto lidská činnost byla nahrazena přírodou. Díky tomu zde vznikl jeden z našich nejrozsáhlejších souborů travnatých stepí. Ty jsou místy doplněny neprostupnými remízky šípků, hlohu a trnek, osamělými stromy a vinohrady. Nachází se zde také pastviny pro ovce.

My jsme náš výlet zahájili z obce Dolní Dunajovice. Název obce je odvozen od staročeského osobního jména Dunaj, které se používalo ještě v 15. stol. První písemné zmínky o obci pochází už z r. 1183. V obci ale byly nalezeny i dřívější zbytky hrobů avarských nájezdníků, ale i tehdejších Slovanů. Původní ves náležela klášteru v Dolních Kounicích. Na poč. 15. stol. byly Dunajovice povýšeny na městečko s právem dvou jarmarků. Jednalo se o německou obec a ještě v 19. stol. zde žili pouze Němci. Až vznikem Československa začalo trochu českého obyvatelstva přibývat. Největší zlom ale přinesl odsun Němců po 2. sv. válce, kdy rapidně poklesl počet obyvatel. Původního počtu téměř 3 tis. obyvatel už obec nikdy v budoucnu nedosáhla. Dnes zde žije cca 1700 obyvatel. My jsme prošli obcí na její západní část a pokračovali Sklepní ulicí a dále polní cestou k Velké Slunečné (283m n.m.). My jsme ale tento výrazný kopec přejmenovali na Sluneční pyramidu. Původní obyvatelé Dunajovic tento kopec upravili terasovitým způsobem ze všech stran. Tyto terasy původně sloužily jako pole, vinice a sady, dnes ale leží ladem. Při pohledu z Růžové hory vypadá Velká Slunečná skutečně jako dokonalá pyramida.

Velkou Slunečnou jsme obešli a od jejího jižního cípu jsme odbočili pěšinkou mezi kvetoucími trnkami na Liščí kopec (271m n.m.). Během „výstupu“ se nám skýtaly hezké výhledy do okolí (celá Pálava jako na dlani, Děvičky, Děvín, Martinka, Sirotčí hrádek, Stolová hora, Svatý kopeček, a to včetně Mikulova).  Na vrcholku Liščího kopce stojí torzo původního kříže. Po pokochání se výhledy jsme se vrátili směrem k velké Slunečné a pokračovali kolem pastvin na Růžovou horu (282m n.m.) a Janskou horu (280m n.m.), odkud jsme pokračovali na Malou Slunečnou (276m n.m.). Po cestě jsme vyplašili také několik srnců a srnek, zajíce a bažanty. Zvěře zde byla skutečně hojnost. My jsme také chtěli zjistit, jestli se už zde začíná objevovat katrán tatarský, ale hlavně jsme měli zájem objevit kriticky ohroženou keříčkovitou mandloň nízkou, kterou jsme doposud nikdy kvést neviděli. Mandloně nízké jsme objevili na jižní straně Janské hory, ale hlavně nedaleko Malé Slunečné, kde se nacházela skutečně bohatá populace. Po cestě nás také doprovázeli otakárci (ovocný i fenyklový), museli jsme ale také koukat pod nohy, abychom nezašlapali majky.

U Malé Slunečné jsme to otočili a začali se vracet zpět. Protože se nám nechtělo jít zpět stejnou cestou, využívali jsme různých cestiček a stezek, kterým jsem se předtím vyhnuli. Vůbec nám nevadilo, že si občas zacházíme. Trasa to nebyla nijak náročná a za odpoledne jsme ušli 13km, přičemž stačilo vystoupat jen 165m.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Dunajovické kopce

(Jirka, 2. 5. 2011 9:32)

Ahoj,
musím se přidat s pochvalou, byli jste ve správný čas na správném místě a charakteristiku Dunajovických kopců jste pěkně vystihli slovem i fotodokumentací. Já sem jezdím každý rok nejméně jednou nebo dvakrát za sezónu a potvrzuji jak výjimečnost, tak i opuštěnost tohoto místa. Potkali jsme zde vždy jedině stejné botanické nadšence (jak říká Gas "kytkofily"), ale častěji jsme tu taky potkávali zajíce, bažanty a jinou zvěř. Jednou jsme tu vyfotili dokonce i bažantí snůšku. :-)
Pokud jde o mandloně, vím o nich už asi 4 roky, ale dlouho jsme je nemohli najít. Nejspíš to bylo proto, že jsme přijeli už po odkvětu a zdejší mandloně jsou opravdu velmi subtilní, takže olistěné větvičky nejsou z dálky vidět. Letos na velikonoce jsem je tu konečně taky viděl, ale květů tam už samozřejmě moc nebylo. Kvetoucí pěkné stromky těchto mandloní jsem si ale užil už 12.4. na botanické exkurzi v brněnském arboretu. Tam jsou mnohem větší kusy. :-)
Mandloně a katrány ale samozřejmě nejsou jediným místním lákadlem pro amatérského botanika, roste tu také např. pelyněk Pančičův, šater latnatý, len chlupatý, záraza vyšší, třešeň křovitá, hvězdnice chlumní, srpice karbincolistá, žebřice pyrenejská, vstavač vojenský, třemdava bílá a mnoho dalších zajímavých druhů. Není divu, že jsou Dunajovické kopce zařazeny mezi evropsky významné lokality a nejvýznamnější botanická naleziště v ČR.
Jirka V.

Re: Dunajovické kopce

(Ivča + Jirka, 2. 5. 2011 19:44)

Ahoj,
díky za slova chvály. ;-) Víme, že tady toho roste hodně zajímavého. Mimo to, co jsi vyjmenoval, stojí za zmínku i koniklec velkokvětý, hlaváček jarní, hlaváček letní, čilimník bílý, vlnice chlupatá, ledenec přímořský, černucha rolní, záraza hořčíková, záraza alsaská nebo nachová, vstavač nachový, kosatce nízké, různé druhy kozinců… Problém je ale v tom, že by sem člověk musel jezdit pomalu každé 3 týdny, aby si to vše „zmapoval“. :-D Mimo rostlin tu lze objevit i zajímavé živočichy a třeba také zápřednici jedovatou, na kterou jsme ale zatím štěstí neměli. Za návštěvu to zde určitě stojí "včera, dnes i zítra". ;-)

Pyramida

(Mirek, 1. 5. 2011 21:48)

Ahoj Ivčo a Jirko,
já jsem tohle místo objevil před pár lety, možná tak deseti, od té doby jsem tam každým rokem. Tvar Slunečné mě od začátku fascinoval, nejraději na něj koukám od toho velkého stromu (topol černý) na vedlejším kopečku. Většinou jsem tam až na podzim, kdy se dají ochutnávat hrozny v blízkých vinicích :-), takže tu kvetoucí mandloň jsem tam zřejmě prokaučoval ... vypadá fakt pěkně. No jo, člověk nemůže být na všech místech v jednom čase, tak snad někdy příště.

Re: Pyramida

(Ivča + Jirka, 2. 5. 2011 0:05)

Ahoj Mirku, je to skutečně zajímavá lokalita a hlavně není tak navštěvovaná. Řada lidí to ani netuší. Ten protější kopeček s topolem je Růžová hora, jak jsme se dočetli na staré naučné tabuli, kde je snímek katastrální mapy. Z Růžovky se nám „pyramida“ také líbila nejvíce. Pokud se jedná o kvetoucí mandloň nízkou, nic z toho nedělej. Neví o ní ani místní, jak jsme zjistili. Že se zde objevuje, jsme zjistili docela náhodou. Na internetu jsme objevili fotku z Dunajovických kopců, kde mandloň byla a autor tam napsal, že se jedná o třemdavu. Ač fotografie nebyla dobré kvality, bylo nám jasné, že o třemdavu nejde. Tak jsme mrkli na botany.cz (i jinam) a zjistili, že tam má být právě tahle mandloň nízká. Letos jsme to chtěli zkusit, jestli se trefíme do období kvetení, ale hlavně jsme nevěděli, kde ji hledat. Až tolik štěstí nebylo potřeba, stačilo mít jen oči trochu otevřené. Neboj, ještě si ti to také poštěstí.
A pokud jde o ochutnávání hroznů, tak to chápeme velmi dobře. Během vinobraní jsme v loňském roce putovali vinohrady a to prostě neodoláš. :-)

Dunajovické kopce

(Stará Myška, 30. 4. 2011 21:22)

To se Vám zase něco povedlo.Mandloně znám jenom v sadech. Kvetoucí mandloň nízkou ve volné přírodě jsem ještě neviděla.a dokonce v takovém množství. Obdivjji práci původních obyvatel při budování vinohradů ve tvaru pyramidy.Také se to nevidí. Vzhledem k málo známým kopečkům je fotogalerie velmi zajímavá. Chválím. M.

Re: Dunajovické kopce

(Ivča a Jirka, 1. 5. 2011 0:30)

Mandloně nízké jsou skutečně zajímavou raritou, stejně jako terasovitá Velká Slunečná. Tato Národní přírodní památka je zatím stále "neobjevená", což je asi zároveň i její štěstí. :-)