Ivča a Jirka

Poslední dubnovou neděli jsme se vypravili na jih Moravy do Valtic. Protože Valtický zámek (a nakonec i zámek v Lednici) dobře známe, padla volba na Lednicko-valtický areál. Jednak jsme zde už několik let nebyli a také nás zajímalo, jak vypadá areál na jaře. Lednicko-valtický areál, který se dříve nazýval „Lednice a její zahrady“, je rozsáhlé území o téměř 300km². Je tvořen volnou přírodou s lesními a vodními plochami, s loukami, mýtinami, vinohrady, polnostmi, ale i zámečky, chrámky a dalšími drobnými stavbami v romantickém stylu. Areál je na jihu ohraničen hranicí s Rakouskem, na východě a severu je hranicí řeka Dyje a západní část sousedí s CHKO Pálava. Za zmínku určitě stojí i to, že byl areál před 14 lety zapsán do Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Naše putování jsme započali u železniční stanice Valtice-město. Po červeně značené cestě jsme vystoupali zahradami a vinicemi nad železnici směrem na severovýchod od Valtic a ž k Ladenské aleji. Jedná se o stromovou alej směřující od Valtic k obci Ladná. Zde jsme asi po 400m míjeli po levé straně kapličku sv. Anny. V posledních letech se zde začaly konat mše přímo u kapličky pod otevřeným nebem. Tím se navázalo na dřívější tradiční způsob konání bohoslužeb během pouti. Asi po dalších 800m jsme u okraje lesa odbočili po červené doprava. Po necelém dalším 1km nás cesta přivedla až na vrchol Bořího lesa k monumentální stavbě v podobě římského vítězného oblouku zvanému Rendez-vous, nebo-li Dianin chrám. Ten byl pojmenován na počest bohyně lovu. Na louce před zámečkem bývalo dostaveníčko panstva účastnícího se následující štvanice. Za hezkého počasí se hodovalo na louce, v případě nepříznivého počasí posloužily sály v nejvyšším 3. patře. Tento empírový zámeček nechal postavit v l. 1810-1813 Jan I. z Lichtenštejna. Podle projektu Josefa Hardtmutha jej vybudoval stavitel Josef Kornhäusel.

My jsme samozřejmě nemohli vynechat místní louku, abychom se nepodívali, co zde na jaře objevíme, a nakoukli jsme také k rybníčku u rozcestí. Červenou jsme neopustili a pokračovali až k novogotické trojboké kapličce sv. Huberta. Ta je asi nejmladší zdejší stavbou, neboť pochází z r. 1855. Stavba budí ale dojem, že pochází z gotiky a dokonce i kameny byly označeny v tomto duchu smyšlenými kamenickými značkami. Nenechte se proto zmást. Sv. Hubert byl dle legendy vášnivým lovcem do doby, než spatřil jelena se zlatým křížem mezi parohy. Tohle vidění jej přimělo k tomu, že se své lovecké vášně zřekl a dal se na víru (dotáhl to na biskupa). Stal se patronem lovců a střelců.

Od sv. Huberta jsme pokračovali stále po červené kolem Alochských rybníčků (některé byly poloprázdné) k Chrámu 3 Grácií. Jedná se o půlkruhovou klasicistní kolonádu s 12 jónskými sloupy a stejným počtem výklenků, ve kterých se nachází alegorické sochy. Název stavbě ale dala socha 3 Grácií, kolem kterých se obtáčí půlkruhová stavba skrývající salón. Zajímavostí ale je, že se vlastně nejedná o3 grácie, ale o trojici antických bohyní: Palas Athénu (=Minerva), Afroditu (=Venuše) a Artemis (=Diana). Tato socha je vytesána z jednoho balvanu a další zajímavostí je, že původně stála v Lednickém parku a sem byla přesunuta až v r.1825.

Od 3 Grácií jsme pokračovali k nejmenšímu z Lednických rybníků (Prostřednímu rybníku), jehož plocha dosahuje 47ha. Lednické rybníky jsou známé jako ptačí oblasti mezinárodního významu. Proto zde byla v r. 1953 vyhlášena přírodní rezervace. Hnízdí zde nejen početné ptačí populace, ale rybníky jsou využívány i jako vítaný odpočinek během ptačích tahů. My jsme obešli Prostřední rybník, červené značení vyměnili za žluté, které nás přivedlo k Rybničnímu zámečku. Rybniční zámeček je jednoduchá empírová stavba vypadající spíše jako vilka, která sloužila jako shromaždiště a zázemí lovců před zahájením lovu vodního ptactva nebo rybařením. O tom, že Lichtenštejnové byli zapáleni i pro vědu svědčí to, že tento zámeček ve 20. letech minulého století věnovali ornitologům a hydrobiologům. Dnes patří pod Mendlovu univerzitu. Pod Rybničním zámečkem si nemůžete nevšimnout bunkru (lehkého opevnění z r. 1937).

Žluté značení jsme využili i pro naše další kroky. Obešli jsme nejen Prostřední rybník, ale i Hlohovecký rybník (s menší odbočkou na hráz, kde jsme narazili na neuvěřitelné hejno ryb) a dorazili k Hraničnímu zámečku. Tato klasicistní stavba dostala název dle toho, že byla postavena na tehdejší hranici mezi Markrabstvím moravským a Dolními Rakousy. Hranice procházela středem stavby, dnes zde protéká jen Hraniční potůček. Po připojení tohoto území k Československu v r. 1919 ztratila hranice (i název) na významu, nicméně budova zámečku se 3 pavilony a altány na svém významu neztratila.

Od Hraničního zámečku jsme se přes Hlohovec vrátili po modrém značení do Valtic.Na popsaném okruhu jsme nachodili 18km a celkově vystoupali pouze 109m.