Okružní trasa kolem Ostrohu (Seebergu) a Hazlova
Poslední naše srpnová výprava v rámci pobytu v západních Čechách směřovala do okolí Ostrohu (Seebergu). Obec Ostroh byla tentokrát zvolena jako východisko našeho výletu. Sem jsme se i vrátili na závěr, abychom se podívali na hrad, protože jsme jeho prohlídku v květnu nestihli.
Hrad jsme obešli po žlutém značení. Dostali jsme se tak pod hrad do míst, kde stávaly ještě na konci 19. stol. mlýny. V těchto místech se v roce 1889 odehrála díky povodni tragédie. Pod hradem stával Panský mlýn. Byl jeden z 5 v obci a sloužil k mletí mouky i jako pila. O 1km dál proti proudu stával Gasbergský mlýn a pak následovaly po proudu další tři mlýny. R. 1889 postihla Seeberg (Ostroh) ničivá povodeň po průtrži mračen. Hráze rybníků v nedalekém Hazlově se protrhly a obrovské množství valící se vody tak nejdříve strhlo Gasbergský mlýn. Trosky z tohoto mlýna se nakupily u hráze rybníka pod hradem (dnes tu již tento rybník není). Ani tato hráz nápor nevydržela a voda smetla i Panský mlýn. Povodňová vlna pak srovnala se zemí i zbývající 3 mlýny. Za zmínku určitě stojí i to, že Ostroh byl kdysi tkalcovskou vesnicí. Ještě na počátku 20. stol. zde fungovalo přes 80 rodinných tkalcoven.
Přešli jsme Slatinný potok a za mírného stoupání jsme dorazili k nově budovanému komplexu Lázeňský dvůr ve stylu hrázděných domů. Tato stavba je zřejmě před otevřením a působila docela megalomansky, ale neodrazovala. Po žluté pokračujeme směrem na obec Libá. Po chvíli ale žlutá odbočuje do polí. Cesta je zcela pod vodou po předchozí bouřce, navíc rozježděná zemědělskou mechanizací, takže jsme se rozhodli pro menší zacházku na osady Drahov a Sorkov. Asi po 2km se vracíme neznačenou polňačkou, která už byla v pohodě, zpět na žluté značení. Na žlutou narážíme u Vlastislavského rybníku, kde vede i naučná stezka Libska. Mineme Vlastislavský rybník a Velký libský rybník. Obec Libou jsme se rozhodli nechat na jindy a uhýbáme doprava. Vydáváme se po neznačené silničce k rybníku se zajímavým názvem Frank Velký. Zde jsme objevili nejen několik zajímavých rostlin, ale poměrně bohatou populaci volavky popelavé a volavku bílou. Od rybníku pokračujeme přes samotu zvanou Franky. Ta byla vždy součástí obce Polná a po r. 1945 téměř zanikla. Dnes je zde jen pár chalup, pasoucí se dobytek a štěkající psi (většinou za plotem). Mříže na oknech některých domech svědčí o určité zkušenosti a množství psů se asi nelze divit. Od samoty pokračujeme dál směrem na Hazlov. Předtím ale ještě navštívíme smírčí kříž, který se nachází cca 150m před obcí Polnou. Na kříží je problematicky rozeznatelné znamení (vryp) meče. Na druhé straně kříže je malý křížek.
Od smírčího kříže jsme pokračovali na Hazlov. Tato obec vznikla již někdy v 1. polovině 12. stol. První písemná zmínka pochází z r. 1224 díky zakladateli zdejšího hradu Bedřichovi z Hazlova. Jeho románský hazlovský hrad strážil obchodní cestu z Chebska do středního Německa. V polovině 14. stol. postihla hrad neznámá katastrofa a stal se pustým. Později byl hrad přebudován na opevněný dvůr s tvrzí a v 17. stol. jej nový vlastník (Moserové) přebudoval na barokní zámek. Nebyla to poslední přestavba. V následujících letech jich proběhlo několik, poslední ještě před 2. sv. válkou. Škoda, že veškeré původní opevnění díky přestavbám zmizelo. Dnes je celý areál značně zdevastován, budovy jsou v havarijního stavu a vzhledem k tomu je sem přístup zakázán. V tomto areálu se nachází také kostel Povýšení sv. Kříže. Jeho jádrem je románská a raně gotická stavba z 1. poloviny 13. stol. Kostelní loď pochází ze 17. stol. Kostel je po rekonstrukci, ale přístupný je pouze během bohoslužeb. Hazlov měl i bohatou průmyslovou historii (železná huť, přádelna bavlny, tkalcovna, barvírna, pivovar). Tato obec zjevně za doby socialismu chátrala, ale postupně se vzpamatovává. Mrzelo nás, že jsme zde nemohli strávit více času. Chtěli jsme ale stihnout ještě návštěvu Seebergu a neradi bychom dopadli jako v květnu.
Ze středu obce Hazlova jsme pokračovali po modré. Vystoupali jsme nad obec, kde na konci obce vlevo od cesty stojí trojice smírčích křížů. Na jednom z nich se dá při troše snahy vypozorovat vysekaný meč a klín. Bylo to ale náročné a návštěva očního lékaře by možná byla vhodnou volbou. Toto místo připomíná událost starou 513 let, kdy Jorg Zedwitz z Libé zavraždil hazlovského rychtáře Hanse Roglera. Představitelé města Chebu jej za to stíhali. Po řadě válek trvajících několik let se nakonec dobrovolně podrobil a na důkaz usmíření zde postavil po 18 letech smírčí kříž a zaplatil 30 guldenů. Od smírčích křížů jsme pokračovali po modrém značení alejí mezi pastvinami. Po chvíli jsme se ocitli před ruinami bývalé barokní kaple. Za kaplí cesta odbočuje doprava a začne klesat k Slatinnému potoku. Potok nás doprovázel během příjemné procházky lesem až do Ostrohu.
Ostroh byl dříve známý spíše pod původním názvem Seeberg. Na strmém skalnatém ostrohu, který je ze tří stran obtékán Slatinným potokem (dříve se jmenoval Seebach), byl vybudován někdy kolem r.1200 románský hrad Seeberg. Tento hrad se stal po ovládnutí Chebska Přemyslem Otakarem II. významným místem. Za Václava II. byla správa hradu svěřena městu Chebu, který sem dosazoval správce. Tuto výsadu zrušil po bitvě u Lipan král Zikmund, který hrad daroval svému oblíbenci Kašparu Šlikovi. Šlikové později hrad prodali svému příbuznému Kašparu Junckerovi. Po Junckerech se majitelé střídali, hrad byl upravován na zámek. Na konci třicetileté války byl hrad vypleněn a vypálen Švédy pod vedením generála Koenigsmarka. Hrad pak chátral až do začátku 20. stol., kdy se započalo s jeho rekonstrukcí. Hrad ale začal chátrat i po válce a v 70. letech minulého století byl v dezolátním stavu. Proto začalo městské muzeum ve Františkových Lázních s jeho obnovou, která skončila až v 90. letech. Dnes opět vypadá zase jako hrad. Vzhledem k pohnuté historii nebyly zachovány interiéry. Proto zde byla instalována expozice popisující vývoj interiérů a nábytku v 19. století (empír, biedermeier, druhé rokoko, novorenesance, novogotika, chippendale). Je zde také zrekonstruovaná černá kuchyně, expozice věnovaná chebskému venkovu 19. stol. a dějiny porcelánu. V provozu je zde také hradní restaurace. Ještě jedna poznámka k hradu. Před jeho návštěvou jsme slýchávali různé názory. Nám absolutně vyhovovalo, že prohlídka je bez průvodce a na hradě jsme strávili přes dvě hodiny. To své jsme si zde našli a za návštěvu hrad určitě stojí.
A protože je v létě dlouhý den, nemohli jsme si nechat ujít naučné stezky okolo hradu Seeberg, které byly vybudovány nedávno. Naučná stezka má dva okruhy. Ten kratší má necelý 1km a delší cca 2km. Stezka není náročná, jen malé převýšení, takže je určitě vhodná i pro rodiny s dětmi. Je opatřena naučnými tabulemi, kde se dočtete o historii obce, o osídlování podhradí, rozvoji řemesel. Celkem je zde 10 zastavení věnovaným např. Panskému mlýnu, který srovnala se zemí povodeň, o mostu přes soutěsku Slatinného potoka, o kostelu Sv. Wolfganga, o kapličce se studánkou, o zachované historické peci v jedné hrázděnce, o mlýně na kostní moučku, který rovněž smetla povodeň nebo o Kachním rybníčku, který je pozůstatkem na dolování železné rudy. My jsme samozřejmě prošli oba okruhy.
Popsané putování nebylo moc náročné. Bylo potřeba zvládnout pouhých
