I u dalšího našeho šumavského výletu byla východiskem (i cílem) obec Stožec. Tentokrát jsme se rozhodli vypravit do dlouho komunisty zakázaného území díky železné oponě. Jednalo se o výstup na Třístoličník, který se nachází v Bavorsku (výstup jsme realizovali z české strany, která je oproti německé straně naprostou divočinou) a dále hřebenovkou na Trojmezí. Ale pěkně popořádku.
Ze Stožce jsme se vydali jižním směrem proti proudu Studené Vltavy po žluté turistické značce po tzv. Oslí cestě. Jedná se o asfaltku, kde je ale zákaz vjezdu motorových vozidel. Asi po 3,5 km se před námi zjevilo Nové údolí (německy Neuthal). Tato hraniční osada byla založena začátkem 19. stol. knížetem Schwarzenberkem. Po r. 1945 tato obec ale fakticky postupně zanikla. Nejdříve bylo odtud vysídleno německé obyvatelstvo. Po r. 1945 sem přišli noví osadníci, ti se zde ale ani nestačili zabydlet a s nástupem komunistů byli opět vystěhováni. Důvodem bylo budování železné opony. Našim občanům bylo zakázáno ke státní hranici se přiblížit. Zátarasy a střežené vysoké drátěné ploty s ostnatými dráty ji přitom lemovaly ve vzdálenosti 3 km i více od ní. Pouze pár vyvolených s propustkami mohli vstoupit do tohoto inkriminovaného pásma. Z původních budov se zde tak do dnešního dne zachovala pouze jedna stodola. :-(
Z Nového údolí se vydáváme dále po červené turistické značce. Jednalo se o širší zpevněnou cestu kterou jsme vystoupali do Špičáckého sedla. To se nachází mezi vrcholy Špičák (po pravé straně) a Kamenná (na levé straně). Pokračovali jsme stále po červené značce, přičemž za chvíli přicházíme k rozcestí U Rosenauerovy nádrže. Zde si dáváme malou odbočku po modré značce k Rosenaerovu pomníku a za pomníkem odbočíme po modré doleva. Jednalo se o lesní pěšinu, která byla docela zarostlá. Asi po 200m jsme se octili nad Rosenaurovou nádrží. Josef Rosenauer byl schwarzenberský lesní inženýr, který vyprojektoval Schwarzenberský kanál. Tento kanál začíná právě u Rosenauerovy nádrže, která sloužila k zadržování vody pro jarní plavení dřeva. Dnes je nádrž zarostlá a prázdná, pouze na jejím dnu se ve vysoké trávě mihotá potok. Za zmínku ještě stojí, že tato nádrž se nachází přímo u hranice s Německem. Z těchto míst se vracíme zpět k pomníku, jiná možnost ani nebyla, a na rozcestník.
Od rozcestníku pokračujeme stále po červené, která vede stále ještě po široké lesní cestě. Asi po 1,25 km jsme dorazili k rozcestníku Třístoličné a Trojmezné cesty, zde červené značení odbočuje pod úhlem 90o doprava. Po dřevěném mostě jsme přešli říčku Světlá (dnes už po x-té) a vystoupali až ke státní hranici s Německem. Kamenitá cesta se zde změnila v různě se klikatící lesní pěšinu, která stoupala stále směrem vzhůru. Postupně jsme minuly balvany, paseky, lesy, přičemž se nám začínaly za zády objevovat krásné výhledy na českou stranu Šumavy. Pěšina se střídavě vinula trávou mezi kameny po českém a německém území, až nás dovedla na vrchol Třístoličníku (1312 m n.m.).
Z německé strany sem vede silnice sjízdná pro motorová vozidla a rovněž na německé straně stojí na vrcholu hotel a bufet s letní zahrádkou. Protože bylo poměrně teplo, rádi jsme zde doplnili tekutiny (pozor, je potřeba mít EURa). Na Třístoličníku (německy Dreisesselberg) se tyčí skupina žulových skal, která dala hoře název. Tyto skály jsou přístupné po úzkých kamenných schůdcích. Plošina nad schůdky umožňuje pěkný výhled na bavorskou stranu, někdy bývají odtud vidět i Alpy. To se nám ale nepoštěstilo.
Nejdříve jsme pokračovali dále na bavorskou stranu, a to směrem na nedaleký Hochstein (1332 m n.m.). Po cestě k Hochsteinu jsme potkávali různé kamenné útvary. Samotný Hochstein je skalní skupina s velkým vrcholovým křížem. Byla odtud krásná vyhlídka na českou stranu Šumavy. Těsně pod Hochsteinem se nachází kaple sv. Jana Nepomuka Neumanna. Ten pocházel z Prachatic a byl biskupem ve Philadelphii. Po 166 letech od svého narození (v r. 1977) byl svatořečen. Od kaple jsme se vrátili zpět na Třístoličník a pokračovali po hřebenové stezce směrem na Trojmezí. Během pár kilometrů jsme tak překonali hned 5 „tisícovek“ (Třístoličník 1312m, Hochstein 1332m, Vysoký Hřeben 1341m, Trojmeznou 1361m a Trojmezí 1321m). Tomu odpovídala i cesta jako po sinusovce (nahoru, dolů, nahoru, dolů…). Pod Trojmeznou se na jižní straně rozprostírá kamenné moře. Nedaleko vrcholu leží snad nejznámější místo celého pohraničního hřebene známé jako Trojmezí (německy Dreieckmark). Místo, kde se setkávají hranice ČR, Rakouska a Německa (Bavorska). Původní hraniční kámen z r. 1765 byl v r. 1993 nahrazen novým trojbokým žulovým mezníkem. Ten je ozdoben znaky a názvy v mateřském jazyce všech tří zemí. Z Trojmezí jsme nepokračovali na nedaleký Plechý, kde jsme byli den předtím, ale vraceli se zpět směrem na Třístoličník. Zde jsme se po menší občerstvovací pauze vydali zpět na českou stranu, tj. přes Nové údolí do Stožce.
Celá námi absolvovaná trasa měřila 32 km. Během této výpravy jsme museli vystoupat celkem 765m. Lze konstatovat, že tento výlet v takovém rozsahu je určen spíše pro zdatnější turisty. :-)
