Ivča a Jirka

Na Šumavu jezdíme pravidelně již několik let, ale pokaždé do jiné její části. Několikrát jsme v minulosti také plánovali vydat se do přirozeného divokého horského lesa, tzv. Boubínského pralesa. K realizaci této návštěvy ale došlo z naší strany až letos v druhé polovině července. Tento prales se nachází v nadmořské výšce 940-1120 m n.m., ale neleží přímo na vrchu Boubína (1362 m n.m.), jak by mohl název napovídat, nýbrž na úpatí západního bočního hřebene zvaného Pažení.

Místní lesmistr Jaromír John navrhl v roce 1840 majitelům lesa Schwarzenberkům vyčlenit asi 140 ha nejstarší části lesa jako rezervaci. Racionálním odůvodněním bylo i to, že těžba dřeva v těchto místech byla nerentabilní. K vyhlášení rezervace došlo o 18 let později a Boubínský prales se tak stal naší třetí nejstarší rezervací. V roce 1870 se pralesem prohnala opět ničivá vichřice, po které zbylo pouze necelých 47 ha. Ty byly v r. 1933 vyhlášeny státní přírodní rezervací. V roce 1958 se rezervace rozšířila o dalších 620 ha okolních lesů. Dnešní rezervace tak dosahuje přímo ďábelské rozlohy: 666 ha. Do podoby pralesa lidská ruka již po staletí nezasahuje. A tak tu vedle sebe žijí, umírají a padají stromy stejně jako v době, kdy zde přírodu ještě neovlivňoval člověk. Na některých stromech tak zde můžete vidět prazvláštní deformace, stromové nádory, harfovitě zmnožené kmeny, dvojáky, trojáky, stromy na chůdovitých kořenech apod.

Původní jádro pralesa (cca 46 ha) je dnes oplocené a lze se s ním seznámit jen z místní naučné stezky. Ta byla zřízena přesně před 30 lety. Je okružní, dlouhá necelé 4 km a má 8 zastávek s naučnými tabulemi. Nejzajímavější částí lze asi spatřit z tzv. Lukenské cesty.

My jsme si jako výchozí bod zvolili původní sklářskou osadu Kubovu Huť, kam jsme se na závěr i vrátili. Kubova Huť leží ve výšce 996 m n.m., takže místní železniční stanice je nejvýše položenou u nás. U nádraží jsme navázali na modrou turistickou značku a vydali se k Basumským loukám. Odtud jsme pak už jen stále stoupali kolem Srní hlavy směrem k vrchu Boubín. Vrch Boubín je dozajista (s Bobíkem) dominantou této části Šumavy. Před 4 roky zde byla slavnostně otevřena nová rozhledna. Ta je vysoká 21m a nahradila zde původní vyhlídkový triangl, který již neumožňoval přes vzrůstající stromy výhledy. Naše výhledy po pokoření Boubína byly také limitovány, a to mraky, které přinesly déšť (na to jsme si ale letos už zvykli). Zesílil i vítr, takže jsme byli ostatními turisty považování za exoty, když jsme začali šlapat 109 schodů směrem nahoru k nezastřešenému ochozu rozhledny. Od Boubína jsme sestupovali stále po modré až k rozcestí Na Křížkách (1138 m n.m.). Zde jsme zaměnili modrou za zelenou a kolem Loveckého zámečku (1150 m n.m.) jsme dorazili až k Boubínskému pralesu. Nejdříve na jeho severozápadní okraj (1100 m n.m.) a dále po naučné stezce k jeho jižnímu okraji (1036 m n.m.). Cesta kolem jižního okraje původního jádra pralesa byla místy jako prolézačka mezi padlými stromy, přičemž cesta vypadala místy spíše jako potok. Po chvíli jsme ale dorazili k Boubínskému jezírku (925 m n.m.). Nejedná se o jezírko v pravém slova smyslu. Jedná se o lidský výtvor na Kaplickém potoce, který měl zadržovat vodu a následně ji využívat k plavení vytěženého dřeva v 19. stol. Zde jsme se rozhodli, že už naučnou stezku musíme projít celou, takže jsme pokračovali i na její východní okraj. Po absolvování naučné stezky a malém odpočinku s občerstvením (je nutné využít vlastních zdrojů, nic zde nikde nekoupíte, ani v sezóně) u jezírka jsme pokračovali po společné modré a zelené značce. Nejdříve jsme mírně klesali k rozcestí Amortovka (885 m n.m.) a pak začali opět stoupat k Lomu před Soví skálou (970 m n.m.) až k rozcestí Lukenské cesty. Zde jsme opustili modré turistické značení a pokračovali po zelené, která dříve bývala Lesnickou naučnou stezkou. Ona je vlastně naučnou stezkou stále, akorát není moc udržovaná a k naučným tabulím se občas nedá nedostat. Po zelené jsme opět vystoupali přes Jilmovou skálu až k Batumským loukám a zpět do Kubovy Huti. Asi 2km před cílem nás zastihla zase jedna vydatná přeháňka. To jsme ještě netušili, že je tou poslední větší, neboť další dny našeho pobytu na Šumavě spadlo jen pár kapek.

Ještě bude vhodné doplnit, že celá popsaná trasa měřila 24 km a během výletu jsme museli vystoupat celkem 777m.