Ivča a Jirka

Oznamuji všem kamarádům, speleologům, badatelům, lovcům neznáma, že nám 3.1. umřel dlouholetý kamarád, velký badatel,
záhadolog, IVAN M A C K E R L E. Jeho památka zůstane dlouho v našich srdcích. Ivane, loučím se s Tebou za mnoho kamarádů v Brně. Honza větrník

Ahoj Honzo,
tak to jsi nás šoknul. Zrovna tento týden jsme nakoukli na jeho web. Každopádně smutná zpráva a je nám to líto. :-( Pro ty návštěvníky našeho webu, kteří případně neví o koho jde, tak jen malé přiblížení jako forma vzpomínky.
Ivan Mackerle byl jeden z našich publicistů, který se zabýval kryptozoologií, záhadologií, vyhledával a zkoumal mýtická místa u nás i v zahraničí a snažil se rozluštit záhadné a neobjasněné jevy. O tom všem nejen psal (např. Mongolské záhady, Příšery odnikud, Návrat nejistý – Po stopách největších záhad...), ale i filmoval – režíroval (např. Tajemná Austrálie, Záhada písečného tvora, Plavba do údolí smrti...). Určitě se dají jeho některé dokumenty shlédnout na internetu (i na YouTube). První jeho kniha, která nám přišla do ruky, se jmenovala Záhada písečného netvora a věnovala se pátrání po legendárním červovi s názvem Olgoj chorchoj.
I+J

Před 45 lety jsem s kamarádem Milanem propátrával jeskyně, z části přírodní a z části uměle přitesané v jižním svahu Květnice. Vchod byl vlevo ve svahu pod křížem, nad nádražím. Prostupnost byla cca 300m a na konci se cesta plná balvanů zůžila do prostoru s malým, jasně modrým jezírkem, možná sifonem, za který jsme se už nedostali. Ve škvíře napravo byl mezi stropem a dnem úzkého prostoru krásný několikaboký krystal, kalcit, čistě průhledný, dlouhý 10 cm. Také jsme se bez problémů dostali do propasti ze severozápadní strany pod křížem, cca 50m od vrcholu, vstup byl ve velké krátké jeskyni, uprostřed jejího dna. Otvor o průměru asi 80cm u kterého byl velký balvan, na který jsme vázali lano, přímo zval se spustit do neznáma. Posvítil jsem si po několika metrech a když jsem pod sebou uviděl pevný kámen, skočil jsem na něj. Hned jsem se však odrazil a skočil poslepu na lano nazpět.
Obrovský kámen, cca 5 tun, tvaru vajíčka, zaklesnutý několik metrů pod vstupem, se začal i pod mou vahou 80 kg kývat tam a zpět. Na lano jsem se trefil. Až jsem vychladl, pokračovali jsme šupem dolů, skoro 80m. Propast má mrkvový tvar, dole je suť a je slyšet tekoucí voda. Našli jsme zde ruské nápisy z roku 1945 a torzo starého kahanu. Vrátili jsme se v pořádku nahoru a dnes, kdy je mi 63 let, na to rád vzpomínám. Dodnes mám pocit a vím, že někde v hoře je obrovský krystal ametystu jasně fialové barvy o výšce l metr a čeká na svého nálezce. Hora Květnice je celá
jeden polodrahokam a zasluhuje ochranu všech obyvatel. Samotná propast je pravděpodobně paralelní jícen sopky, kterou Květnice je a jejíž hlavní jícen je pravděpodobně pod Velkou skálou zasypán a neobjeven. Honza Brno

Ahoj Honzo,
Brno zdraví Brno a děkujeme za zajímavý příspěvek podložený vlastní zkušeností, a navíc adrenalinovou ;-). Z tvého příspěvku nám vyplývá, že jste s Milanem zkoumali jeskyně někdy v roce 1967. Fotoaparát jste zřejmě do podzemí netáhli, že? Určitě by bylo na co zpětně koukat. Z tvého popisu je zřejmé, že jste propátrávali „Jeskyni Pod Křížem“, do které se dělníci dostali náhodně při těžbě barytu. Máme obavy, že krásný několikaboký průhledný kalcit bys tam už dnes hledal marně, neboť výzdoba těchto prostor byla zničena nevítanými návštěvníky. To také vedlo k tomu, že v r. 1984 tišnovští jeskyňáři všechny vstupy uzavřeli. Pouze na jednom ze vstupů ponechali otevíratelnou (uzamykatelnou) mříž. Také zde tehdy jeskyňáři vyklidili spoustu odpadků a jeskyním dali jejich původní klid. Díky tomu se sem vrátili přezimovat netopýři. Asi víš, že se předpokládá spojitost jeskyně, kde jste byli s Milanem, s jeskyní Královou, která byla objevena až po vaši návštěvě.
A ještě jedna poznámka na závěr. Nejen Květnice drží část svých tajemství týkajících se podzemí pod pokličkou. Květnice je součástí Tišnovského krasu, kam také patří Čebín, Dřínová, Klucanina a Lažánecko-Heroltický kras. Právě poslední jmenované místo nacházející se několik kilometrů jihovýchodně od Tišnova asi přinese spoustu překvapení. Tento kras je vyvinut v několika etážích a na rozdíl od Květnice je dosud krasem aktivním, i když jen ve spodní etáži. Celý podzemní komplex vznikl díky činnosti tří potoků. První potok se propadá jižně od Maršova na dně Stříbrné zmoly, druhý severně od Lažánek a vyvěrá asi po 1,5 km v Maršovském žlebu. A třetí, Pejškovský, vyvěrá u Heroltic v místě zvaném „Na Bílé“. V tomto krasu se nachází i další zajímavost, tzv. Mločí kaple. Jedná se o jeskynní komín, jenž ústí vysoko ve svahu. A právě tohoto komínu využívá každoročně velké množství mloků k přezimování.
Měj se Honzo a přejeme hodně zdraví do nového roku.
I+J

Ahojky, nečekal jsem ani, že se někdo ozve. Ano,bylo to v roce 1967, před příjezdem ruských okupantů a studoval jsem tehdy v Brně Střední ekonomickou školu. Jeskyňářů moc nebylo, pár jich bylo kolem Moravského krasu, Tišnov a okolí bylo neznámé. Foťák jsme jako chudí studenti neměli, pobytem v jeskyních jsme studovali zajímavý jev, obsažený v mnoha pověstech "o Jiříkovi" apod., že dole ubíhá čas pomaleji než nahoře. A je tomu opravdu tak, byli jsme dole tři dny, spali ve spacáku a když jsme vylezli, měli jsme dojem, že jsme tam byli 1 den. To se nám stalo mnohokrát. Byli jsme v mnoha systémech, zejména kolem Jeseníku, Dolní Lipové, apod. byli jsme Vaši prehistoričtí předchůdci, jeskyňáři amatéři, nikdy jsme nic nepoškodili, jen se kochali tím, co příroda dokáže. Neměli jsme GPS, tak jsme si dělali na suchých místech křídou šipky, nebo rozmotávali provázek, abychom se dokázali vrátit. Také 3 - 4 baterky a pytel monočlánků.
V jeskyni pod Křlížem jsme předpokládali další prostory, dělali jsme to za pomocí ozvěn, zdroj zvuku byla píšťalka nebo poplašňák, ale to bylo riziko, že se něco uvolní ze stropu. Ale jak píšete, byli jsme plní adrenalinu a síly, bylo nám 18. Tak se o Květnici pěkně starejte,
ještě se tam na procházku párkrát vydám. Chtělo by to brigádu a opět postavit Kříž. Také bych se připojil. Přeji vše nejlepší do Nového roku a nález jedné centrální, obrovské síně s bohatou výbavou, kde uprostřed sálu ční na vápencovém podloží, přecházejícím do průhledného kalcitu a posléze sytě fialového ametystu ten největší krystal na světě, o výšce l m. Tak se mi to ještě dnes občas zdá. Ten, kdo ho obejme, už neumře, protože tento krystal je zdrojem obrovské přírodní síly matičky Země.
Tak to Vám všem přeji. Honza větrník. Moje www.taawin.cz

Ahoj Honzo,
pokud nám někdo zanechá vzkaz, ozveme se vždy. Považujeme to minimálně za slušnost. S foťákem rozumíme, také jsme byli študáci... ;-) V podzemí skutečně čas běží rychleji, to už jsme si také ověřili. ;-) Pověsti (ani pohádky) v tomto nelžou. Docela zajímavou zkušenost máme z Koněpruských jeskyň. V době naši návštěvy měli výpadek elektrické energie, který trval celý den. Jeskyně uzavřeli a prohlídky byly zrušeny. Nakonec se nám podařilo na vlastní nebezpečí do jeskyní dostat. Vyfasovali jsme přilbu, vzali baterky... Čas v podzemí skutečně utekl jako voda. Kdysi jsme se bavili s jedním člověkem z Brna, které chodil s virgulemi do podzemí a hledal nové (ztracené) chodby, prostory... Vykládal nám hodně zajímavé věci, které se mu děly. Například se mu v rámci zápalu hledání časem podařilo (opakovaně) opustit své tělo, kdy se svalil na zem jako špalek a jeho kamarádi ho začali křísit..., a „on“ se přitom mezitím dostal do prostor, které pak byl schopen přesně popsat a zakreslit, až byl opět při vědomí... Dokonce pak popisoval detaily těch prostor a nikdo mu to nevěřil, než takové prostory objevili a byly tam i jím popsané detaily... Časem mu to už pak fungovalo tak, že šel po povrchu země s virgulemi a byl se schopen okamžitě „transportovat“ do podzemí..., přičemž ho kamarádi na povrchu opět oživovali. Někdy jeho bezvědomí trvalo docela dlouho a on měl pocit, že se jednalo o chviličku. Začaly se mu ale dít i docela zvláštní další věci a raději svého stylu pátrání (za docela divných okolností) nechal, protože měl obavy, že z toho všeho zešílí. Znělo to jako pohádka a moc se tomu nechtělo věřit. Ale ten člověk působil hodně sugestivně (známe i jeho jméno, ale úmyslně ho zde neuvádíme).
Na Květnici jsme teď asi 2 nebo 3 roky už nebyli. Budeme to muset opět někdy napravit. Je tam hezky. Ale kde u nás není...
A sytě fialový ametyst o výšce l m je krásný sen. Třeba se někdy někomu splní.
Na webovky jsme koukli, větrné generátory vypadají zajímavě. Napadly nás k tomu nějaké dotazy, ale to až zase někdy jindy a třeba formou mailu mimo naše webovky.
Měj se,
I+J

Ahoj Ivčo a Jirko, děkuji za odpověď. Ano, jsou věci mezi nebem a zemí, které ještě nechápeme a neznáme jejich souvislosti, jen tušíme. Jsem toho zářný příklad, do roku 2004 jsem konstruoval jen vrtulové stroje, potom se však něco stalo, co popisuji jen v úzkém kruhu a já se ve 4 hodiny ráno v roce 2004 posadil na posteli, vzal tužku a nakreslil své první UFO v roli nové větrné technologie. Vzápětí jsem to patentoval a nyní se připravuje již výroba. To něco bylo setkání druhého typu s desítkou svědků, 3 radarů v ČR. Oni mi to dali a já to dnes stavím. Tak při svých výzkumných akcích dávejte
na vše pozor, i na to, co není normálně vidět, slyšet a co lze jen tušit. Někdo víc, někdo méně. Ale to para funguje a sakramentsky dobře ve všech oborech lidského činění. Jen ještě nevíme jak. Ele ten, kdo nám "umožňuje" ovládat jen jednu polovinu mozku, dobře ví, proč. Až se lidi přestanou zabíjet, vymýšlet zbraně, nebudou se okrádat a otravovat, až dokážou opustit Zemi a budovat si život v širokém vesmíru, tehdy se to dozvíme a budeme moci využívat celou svou mozkovou kapacitu. Jinak co říkáte teorii, že tunguzské těleso spinká zahrabáno v Patomském kráteru /www.Patomský kráter.cz/ a čeká také na dobu, až lidstvo dojde rozumu? Tak hodně štěstí. Váš Honza větrník

Ahoj Honzo,
jak píšeš, že se v r.2004 „něco stalo“ a místo vrtulového stroje jsi začal kreslit novou větrnou „UFO“ technologii, je zajímavé. Chápeme, že o souvislostech se nepíše někde do diskuzí. Také máme pár určitých zajímavých osobních zážitků.
Pokud se jedná o Patomský kráter, tak něco málo o něm víme. Ještě za totáče nás bavily knížky od Dänikena, které ale byly úzkoprofilové zboží, nebo od L.Součka. Po r. 1989 se s takovou literaturou roztrhl pytel (a následně i časem na internetu) a člověk musel začít vybírat. Díky takovému rozšiřování obzorů jsme samozřejmě narazili nejen na zmiňovaný kráter v sibiřské tajze, ale třeba i na kotle olguje propadající se do země, krymské pyramidy pod zemí atd. Každopádně se to vše pěkně čte a je o čem přemýšlet... ;-)
Měj se,
I+J

Krtku, nejsem žádný odborník, abych Ti dobře poradil. Nicméně Ietag.dll je soubor knihovny, který je součástí Internet Explorer, případně Office, který bys měl mít instalovaný automaticky (pokud je používáš). Tahle knihovna je důležitá pro různé vizualizace, odkazy (podtržené texty) apod. Netuším, proč se Ti to zobrazuje, asi kvůli nastavení zabezpečení, nebo něco podobného... :-) Mně to nikdy nic podobného nikde neukazovalo. :-)
J.

Jirko, teď mi říkal syn, že by to mohlo být nastavením toho programu nebo, co to vlastně je. Nahoře na liště je vysvícen řádek a píše se tam, že aplikace vyžaduje povolení ke spuštění doplňku ietag.dll. Aspoň mně se to zobrazuje pokaždé a je možné, že když si to prohlížíš na jiném PC, který to má povolené, že to vidíš správně. Hm...tak co s tím? :-)))

Ahoj, tak jen namátkou jsem se podíval na Mikulov (Svatý kopeček) a na Podzimní Podyjí a ty jsou zobrazeny v té hezčí úpravě (na tedy v Times NR. Je zajímavé, že když se dívám na písmo, kterým to teď zrovna píšu, tak je to taky ta hezčí varianta :-)))

:-))) Tak na to jsi se ještě neptal, to víme na 100%. :-)) Odpověď ale není až tak jednoduchá. Občas se nám stane, že doma na PC se zobrazuje dokonce vše v Times New Roman!!, ale když se pak podívám na jiném PC, tam se zobrazí font, jak má. Vím, že už se to jednou řešilo, protože nám to lezlo na nervy, a pokud si dobře pamatuji, pomohlo tehdy vymazat cache prohlížeče. Zobrazují se Ti tak kompletně všechny komentáře? Faktem je, že někdy si to zalaškuje, a člověk neví proč. :-(

:-))), dobrý, jak z toho teď ven. Tak to bude asi tím, že jsem zpohodlněl a přestal po škole namáhat mozkové závity. Teď si už nepamatuji ani to, zda už jsem se tě ptal, proč u některých galérií jsou komentáře psány pro mne málo přijatelným písmem Times New Roman a jiné úhledným, menším, snad Verdana? To je co?

Krtku, díky za poklony. :-) Na ty hořečky jsme měli tip, že by tam měly růst. Faktem je, že jsme vůbec netušili kde. Vsadili jsme na to, že určitě budou v lese v nějakém zarostlém příkopu, nebo blízko něj. A náš čich nás nezklamal, objevili jsme je velmi rychle. Problém byl v tom, že se k nim špatně dostávalo. A protože nemáme rádi takové ty rádoby fotografy, kteří desetinásobek rostlin pošlapou, aby jednu vyfotili, museli jsme postupovat velmi obezřetně. Dokonce jsme některé pěkné exempláře vypustili, protože jsme nechtěli riskovat záhubu jejich soukmenovců.
Pokud jde o to, že dle Tvého názoru vždy něco objevíme, tak si myslíme, že to není až takový problém. Stačí chodit přírodou a mít oči otevřené. U Tebe je možná problém v tom, že většinu svých výprav absolvuješ na kole. :-) Pravda, určitě toho na kole zvládneš za ten den více, ale nemáš šanci uvidět vše to, co bys zaznamenal, kdybys šel po vlastních. Párkrát to zkus a uvidíš. :-))) Další pravdou je také to, že někteří z nás (Ivča) objeví asi 70% našich fotoúlovků jako první, i když u hořečků to zrovna neplatilo. Rostliny snad Ivča vnímá mimosmyslově. Jirka vidí příkop, stromy v lese a v lese tmu, Ivča mimo to „cítí“ někde za stromy orchidej. Občas to takto vážně probíhá. :-)
Pokud jde o atlasy (nejen rostlin), tak jich doma máme tolik, že se do knihovny nevejdou ani omylem (a to knihovna není nijak malá, vlastně knihovny, není jen jedna). Rostliny nejraději určujeme podle „Velké knihy rostlin, hornin, minerálů a zkamenělin“, která je ilustrovaná, bez fotek. Fotky pak pro porovnání vygooglujeme, nebo často používáme www.biolib.cz. Tam je téměř vše (nejen rostliny, i živočichové), ale jak jsme zjistili, vše také ne.
Jsme se dnes nějak rozepsali, tak si něco necháme na příště. Měj se, I+J
PS: Krtku, nevymlouvej se na paměť :-)), jsme stejný ročník :-), J.

Ahoj Ivčo a Jirko. Tohle, co jste tady dali na známost, nemá chybu. Píšu to už poněkolikáté, že nemůžu uvěřit, jak je váš botanický svět bohatý. Za svůj život jsem už prolistoval nějakou tou knížku o rostlinkách, ale co vy tasíte z rukávu mi nějak rozum nebere, vy si ty rostlinky snad vymyšlíte, uděláte z plastelíny a vyfotíte :-))). A navíc moc krásně. Je fakt, že jsem převážně listoval atlasy léčivých rostlin a to ještě tužkou namalovaných a na druhou stranu, má paměť je čím dál horší, ale že by mi toho tolik uteklo? :-((( .
Tak jak píšou M+T, hořečky a spol. moc potěšily, celkově vše se krásně doplňuje (barvy podzimu) a architektura má velké plus

I my jsme byli z chování rostlin překvapeni. Faktem ale je, že nás takto kytky překvapovaly celý podzim. Dost jich zažívalo zřejmě druhé jaro. Naučná stezka Předklášteří, kde jsou všechna Vámi jmenovaná místa, není moc známá, ani moc navštěvovaná. proto řada lidí existenci těchto míst ani netuší.

Chování jarních a letních květin nás překvapilo.Vždyť do října neprodělaly
nějaký velký pokles teploty.Hořeček je bezvadný,tento druh jsme neznali.
A vůbec celá fotogalerie je zdařilá,jako obvykle : - ).Opět jsme našli místa,
která jsme neprošli.Na př. Prosba lesa, Jubileum, sněžná jáma, lom Troubný a p. Zdravíme M + T.