Na Pančavu a k prameni Labe

Před pár lety jsme navštívili Labský pramen, ale tehdy jsme šli po modré turistické značce Labským dolem. Letos jsme jako výchozí bod zvolili Horní Mísečky. Odtud jsme po červené vystoupali nad Jilemnickou boudu až pod Šmídovu Vyhlídku. V této úvodní části našeho výletu jsme potkali několik míst s krásně kvetoucími orchidejemi (viz. fotogalerie). Jakmile jsme se ale začali blížit k Šmídově vyhlídce, která za normálních okolností nabízí pěkný výhled na hluboké údolí Labe a za ním na Pohraniční hřeben, přihnaly se od Polska mraky. Z vyhlídky jsme tak viděli pouze mlhu a mraky nás provázely po hřebenech celý den. Asi 5x přinesly i slušný déšť v podobě vydatných přeháněk. Z vyhlídky (nevyhlídky) jsme pokračovali silničkou na Zlaté návrší k Vrbatově boudě (méně zdatní sem mohou dojet autobusem od Míseček, auta sem nesmí). Tato cesta byla dokončena v roce 1936 pod názvem „Horská silnice prezidenta Osvoboditele T.G.Masaryka“. Výhledy ze silničky byly díky mrakům velmi omezené a Vrbatovu boudu pohltila opět mlha. Červená nás provázela i po okraji Labského dolu, kde jsme postupně míjeli bunkr a Hančův pomník. Odtud to již bylo kousek k potoku Pančava, který je prvním významnějším přítokem Labe z pravé strany. Tento potok vytváří na žulovitých skalách kaskádovitý vodopád skandinávského typu známý jako Pančavský vodopád. Hlavní proud zde spadá z výšky 1298 m n.m. o 148 m níže. Se sezónním jižním ramenem dosahuje vodopád výšky 162 m. Po červené jsme vyrazili i od Pančavy. Opět nás zastihla přeháňka a k Labské boudě jsme přicházeli slušně promočení. Po chvíli ale zase vykouklo slunce, což jsme využili k sestoupání po modré k Labskému vodopádu. Sluníčko ale dlouho nevydrželo, opět se začalo zatahovat a hnala se další přeháňka. Proto jsme se kousek vrátili zpět na naši červenou a mírným stoupáním Labskou loukou jsme dorazili k prameni Labe. Pramen je symbolicky označen kamennou skruží. Ve skutečnosti ale pramen přitéká z nedalekého rašeliniště krytého klečí. Malý kamenný amfiteátr vydlážděný kameny se zde za ty roky nezměnil. Možná přibyly nějaké dřevěné lavice a stolky pro turisty, zřejmě i došlo k opravě monumentálních mozaikových znaků polabských měst. Od pramene Labe jsme se vraceli nejdříve po žluté, později po zelené. Prošli jsme (opět za deště) Labskou a Pančavskou louku až do Kotelského sedla. Zde nás zaujalo několik bunkrů (a u jednoho pasoucí se srnec) a také jsme nemohli vynechat Růženčinu zahrádku – velký kamenný kruh, jehož účel nebyl doposud objasněn (detailněji viz. fotogalerie). Odtud jsme se vrátili zpět pod Kotel a vystoupali po červené k Harrachovým kamenům s výhledy na Kotel a do české kotliny. Po červené jsme dále dorazili k Mohyle Hanče a Vrbaty, odkud jsou opět výhledy na Pohraniční hřeben a horní část Labského dolu. Zpět do Horních Míseček jsme se vrátili po žluté turistické cestě. Celkově jsme za ten den ušli 22 km, přičemž jsme museli zvládnout celkové stoupání asi 850 m.