Ivča a Jirka

Na den našeho odjezdu jsme si naplánovali jen menší okružní výlet kolem obce Terchová. Zakládací listina obce Terchová pochází z 22.4.1580 v souvislosti s kolonizací a Valašským právem. Název obce je doložený z r. 1598 jako Králowa nebo-li Tyerchowa. To už zde stál mlýn a 19 domů. V r. 1784 se zdenacházelo 438 domů a žilo téměř 2200 obyvatel. Obec byla stále vedena pod názvem Terchowa, maďarsky Tyerchova nebo Terhely. To už se ale původní valašská osada změnila na pastýřsko-rolnickou obec. Ve druhé polovině 19. stol. mělo na obec neblahé důsledky dlouhotrvající sucho a následná morová epidemie, které podlehla většina tehdejšího obyvatelstva. Další pohromou bylo vypálení dřevěné části obce na konci 2. sv. války během osvobozovacích bojů. V poválečných letech tak muselo dojít k obnově obce. Ještě na začátku 19. stol. se v okolí Terchové vyskytovali jen pastýři, dřevorubci, pytláci, hledači pokladů, bylinkáři…, ale ve 2. pol. 19. stol. se zde začíná rozmáhat turistika, a to díky výstavbě železnic (Košicko-bohumínská v. r. 1871 a Povážská r. 1883). Malá Fatra se tak stala turistům dostupnější. Dnes je obec plná apartmánů, penzionů, restaurací…, které se snaží přitáhnout turisty v létě i v zimě. K obci doplňujeme pár zajímavostí:

• Terchová byla dříve složena z více než 120 osad, ze kterých se dodnes zachovalo asi 70 obývaných. Skoro v každé osadě byl známý muzikantský rod, který měl svůj soubor (folklórní kapelu) s charakteristickým repertoárem.
• K Terchové neodmyslitelně patří místní rodák a legendární zbojník Juraj Jánošík (1688-1713), který má v obci památník a sochu v nadživotní velkosti, která jako strážce ční nad obcí. Z dalších zdejších rodáků lze zmínit např. vlastence A. F. Kollára (1718-1783), historika, archiváře, pedagoga, polygota…, který byl i ředitelem císařské dvorní knihovny a dvorním rádcem císařovně Marii Terezii.
• Od počátku 60. let 20. stol. se v Terchové pravidelně první srpnový víkend pořádají „Jánošíkove dni“, které nabízí pestrou škálu folklóru. Od 90. let se jedná o mezinárodní folklórní festival.
• Těsně před vznikem Československa byla v Terchové vyhlášena samostatná Terchovská republika. Docela nás to překvapilo, protože není moc obcí, které by republiku vyhlásily (pomineme recesi např. v podobě Svobodné spolkové republiky Kraví hora na jižní Moravě). Vyhlášení mělo pokračování v napadení nedalekého města Varín, a protože po právě ukončené 1 sv. válce byl dostatek zbraní mezi lidmi, musela zdejší obyvatelstvo uklidnit svým zásahem až česká armáda.
• V kostele sv. Cyrila a Metoda se nachází dřevěný betlém, který je svým rozsahem a velikostí druhým největším betlémem na Slovensku. Betlém pochází z r. 1967 a jeho autorem je místní lidový řezbář Štefan Hanuliak. Ten společně s J. Holúbkem a Š. Krištofíkem zrealizoval svůj nápad. Betlém se skládá ze tří částí: 1. část prezentuje Terchovou s typickými řemesly, 2. část je tvořena jesličkami Ježíše a 3. část představuje město Jeruzalém. Zajímavé je to, že každý rok je na betlému něco nového, neboť v započaté práci pokračují i synové původního autora. Za zmínku stojí i ozvučení betlému místní muzikou. Betlém je veřejnosti přístupný hned za vstupem do kostela, a to po celý rok.

My jsme se z Terchové vydali po neznačených cestách, abychom pak navázali na modré značení na Mravečník, vrátili se do Terchové, abychom se podívali na dřevěný betlém a pokračovali po žlutém značení na Obšivanku nad obcí Vyšné Kamence, odkud jsme se vrátili zpět do Terchové. Během našeho okruhu jsme si tak z jiného úhlu pohledu mohli kochat Kysuckou vrchovinou i Malou Fatrou. Tím jsme se s Malou Fatrou rozloučili, ale věříme, že se sem opět vrátíme.