Ivča a Jirka

Na poslední týden v červnu jsme si naplánovali na pár dní Malou Fatru. Na rozchození padla volba na Jánošíkovy diery (správně by slovensky mělo být Jánošíkove diery). Jedná se o jeden ze symbolů Národního parku Malá Fatra a i v červnu je tato lokalita hojně navštěvovaná (zejména školní výlety). Pokud bychom měli tuto lokalitu k něčemu přirovnat, tak určitě k Slovenskému ráji, neboť Jánošíkovy diery, to jsou romantické a divoké soutěsky, kaňony, bizarní skalní útvary, říčky, peřeje, vodopády, mostky, lávky, žebříky…

Jánošíkovy diery jsou součástí Národní přírodní rezervace Rozsutec a fakticky jsou rozděleny na tři části:

1. Dolné diery – je vstupní soustava přístupná od osady Biely Potok, na které potkáte 2 vodopády (1 m a 3,5 m). Po cestě si všimnete četných výmolů a van, kterým se říká obří hrnce. Jsou způsobeny erozní činností Dierového potoka (v mapě najdete pod názvem Hlboký potok) a krasovatěním. Nás také zaujalo, jak se zde na jednom místě potok zužuje na cca 10 – 15 cm a hluboko se zařezává do skály. Opravdu neobvyklá podívaná. V Dolných dierách jsou kaňony s vysokými skalními stěnami (někde i více než 80 m vysoké). Velké množství skal se specifickým chladným a vlhkým klimatem je přístavištěm pro řadu rostlinných a živočišných druhů, které se v této nadmořské výšce jinak nevyskytují.
2. Nové diery – ze všech dier jsou nejpozději zpřístupněné, což jim dalo i název „Nové“. Jejich kaňon vybíhá z Dolných dier proti proudu menšího přítoku Dierového potoka. Nachází se zde 4 vodopády s výškou 1 až 2 m. Chceme upozornit, že od 1.6.2013 jsou tyto diery od turistického rozcestníku Ostrvné směrem k rozcestí Podžiar jednosměrné, a to kvůli pohodlí i bezpečnosti. V praxi jsme se ale přesvědčili, že cca 40% turistů nebere na jednosměrnost ohled v některých místech na žebřících a zúžených lávkách pak vznikají „komplikované“ situace.   
3. Horné diery – na rozdíl od Dolných dier je zde spád Dierového potoka podstatně větší. Najdete zde soustavu 9 vodopádů s výškou 2 až 4 m. Stěny soutěsek zde nejsou tak vysoké, ale cesta je zde fyzicky náročnější. Bez lávek, žebříků a řetězů by průchod nebyl možný. Tato část je během větších dešťů neprůchodná a v zimním období zcela uzavřená.

Na začátku r. 2013 byla pod záštitou občanského sdružení Diery zahájena rekonstrukce turistické trasy. Postupně se dle finančních možností začaly nahrazovat kovové žebříky a lávky za dřevěné a cílem je, aby cesta byla bezpečnější (zejména za deště) a mohli si ji dovolit i méně zdatní turisté. Viděli jsme projekt na obnovu a budoucí výsledek bude velmi podobný u nás známé Medvědí soutěsce v rakouském Štýrsku, kde se nachází 164 žebříků, lávek a můstků v hlubokém skalnatém kaňonu nad vodopády řeky Mixnitz. Určitě to ale bude trvat z finančních důvodu „pár“ let. Sdružení má při vstupu do lokality u hotelu Diery v Bielem potoce stánek s upomínkovými předměty a suvenýry, který ale byl v červnu ve všední den zavřený, takže se musí obejít bez našeho příspěvku.

K Dieram se můžete dostat od osady Štefanová, ale odtud přijdete na turistické rozcestí Podžiar, kde končí nebo začínají všechny části dier popsané pod body 1) až 3) výše, a musíte se rozhodnout, kterou část chcete navštívit. Proto jsme si zvolili přístup od osady Biely potok (575 m n.m.), která je dnes součástí Terchové. Pro motoristy je u Hotelu Diery zřízené parkoviště, kde se v červenci a v srpnu (v červnu jen o víkendu) platí 3 eura/auto/1 den.

Z osady Biely potok jsme vyrazili po modře značené cestě. Hned po vstupu do části Dolné diery bylo zřejmé, kde již došlo k nahrazení kovových lávek a žebříků. S přibývajícími metry ale už byly jen původní a je zřejmé, že více jak 90% ještě čeká na svoji výměnu. Po cestě jsme si vychutnávali nádhernou krajinu i přírodu, takže do zúženého prostoru dier jsme se dostali až asi po 40 minutách. Po modrém značení jsme pokračovali soutěskou, jejíž dno je tvořené korytem Dierového potoka. Časem se soutěska opět otevřela a my jsme se ocitli u turistického rozcestníku Ostrvné (640 m n.m.), kde se nachází i soutok potoků, které diery vytvořily. Zde jsme se rozhodli pokračovat po žlutém značení úsekem Nové diery. Po žebřících a můstcích jsme vystoupali proti proudu potoka (do výšky cca 800 m n.m.) a traversovali nad úsekem Dolné diery. Cestou nás stále provázela Naučná stezka (Naučný chodník) Diery, která zde v různých obměnách už existuje přes 40 let. Žluté značení nás přivedlo k turistickému rozcestníku Podžiar, který je i křižovatkou jednotlivých soutěsek. Věděli jsme, že se zde nachází koliba Podžiar, kde jsme měli v úmyslu se občerstvit, ale nikdo nás nevaroval, že zde v posledním červnovém týdnu mají zavřeno (otvírají jen o víkendech a každý den až od 1.7. do 31.8.). Koliba je dřevěnice, ve které se nachází nejen občerstvení, ale i malé minimuzeum z 19. stol. v podobě malé dobové místnůstky.

Zde jsme se rozhodli, že Horné diery si necháme, až půjdeme další den na Velký Rozsutec. Proto jsme si ještě vyšli na louky do sedla Vrchpodžiar, kde jsme se pokochali místní flórou a vrátili se k Dolným dierám. Prošli jsme si tak tu část, která nám zbývala, když jsme vyměnili modré značení za žluté. Užívali jsme si atmosféru soutěsek se všemi krásami a postupně se vrátili do Terchové.

Podle legendy je někde v horách pod Rozsutcem ukrytý poklad zbojníka Juraja Jánošíka. Za sebe můžeme říci, že jsme měli oči otevřené, ale strom, kde má být otlačená Jurajova ruka, a pod nímž je poklad ukrytý, jsme neviděli. Ale přírodní poklady jsme našli, o čemž se můžete přesvědčit v naší fotogalerii níže… A to jsme ještě netušili, jaká přírodní botanická zahrada nás čeká další den, kdy jsme se vydali na Rozsutec. ;-)