Písečná, Studený Zejf a Chebzí
V první polovině června 2015 jsme se po roce opět podívali do Jeseníků. První den jsme se odpoledne hned po příjezdu ještě vydali do obce Písečná, která se nachází u řeky Bělé asi 5 km severovýchodně od města Jeseník. Toto pojmenování obec používá od r. 1948, kdy došlo k počeštění názvu Sandhýbl, který vznikl z původního německého Sandhübel (= písečný kopec, písečný vrch). Nás tentokrát ale nezajímala ani tak Písečná, ale osady Studený Zejf a Chebzí, které byly k Písečné připojeny v r. 1924, a hlavně Přírodní památka Chebzí.
Prošli jsme Písečnou a po modrém značení jsme pokračovali proti proudu řeky Bělé. Asi po 1 km jsme se dostali do osady Studený Zejf. Osada vznikla v r. 1583 parcelací biskupského dvora a název je odvozen z německého „Kaltenseifen“, což označovalo studený potok a rýžoviště zlata (zlato se zde skutečně rýžovalo). Dnes v osadě žije necelých 160 lidí. V r. 1997 zde řádila povodeň (v r. 2009 další, ale už ne v tak velkém rozsahu), která smetla nejen mosty, ale i zatopila domy. My jsme v Zejfu stále následovali modrou turistickou značku, která odbočila na jih proti proudu potoku Chebzí.
Již na konci Studeného Zejfu jsme si na loukách nedaleko potoka Čhebzí všimli prvních orchidejí (prstnatec Fuchsův a vemeník dvoulistý). Vemeníky bylo vidět i během stoupání proti proudu potoka. Asi po 2 km stoupání, kdy jsme už opustili modré značení, které odbočilo východním směrem k pramenům Javorné, jsme přicházeli k okraji osady Chebzí. Osada se nachází v údolí na horním toku stejnojmenného potoka pod stejnojmenným vrchem. Osada vznikla až r. 1772 parcelací pastvin na frývaldovském (Frývaldov byl původně Jeseník) panství. Původní německý název Hollunder byl prý odvozen od hojného výskytu černého bezu a od něho bylo odvozeno i české pojmenování. Dnes zde žije asi 15 stálých obyvatel. V osadě se v prudkém kopci nad cestou nachází malá dřevěná kaple, která byla před rokem rozhodnutím Ministerstva kultury ČR prohlášena za kulturní památku. Jedná se o obdélníkovou dřevěnou stavbu na podkladu zdiva z lomového kamene. Pochází z 19. stol. a jedná se o lidovou architekturu neznámého autora. Nad vstupem se nachází čtyřboká štíhlá věžička, tzv. sanktusník, ve které se nachází malý zvon. Kaple působila zachovalým dojmem. My jsme od kaple pokračovali ještě cca 200-250 m stoupáním po cestě na jih, čímž jsme se dostali na okraj Přírodní památky Chebzí. Jedná se o vstavačovité louky a pastviny, kde je možné spatřit několik druhů orchidejí (vstavač bezový, vstavač mužský, vemeník dvoulistý, pětiprstka žežulník a kruštík širolistý), lilii cibulkonosnou, vratičku měsíční… My jsme si zjevně vybrali nejméně vhodnou dobu, neboť vstavač bezový i mužský už byl odkvetlý, pětiprstky se zde teprve chystaly na kvetení, na lilii bylo ještě brzo… Nám to ale nevadilo a lokalitu si trochu prohlédli. Potěšil nás tak alespoň ohrožený hlaváč fialový, který na jižní Moravě nemáme. Lokalita je pravidelně kosena a spásána ovcemi.
Jednalo se o krátký, nenáročný a klidný výlet loukami a lesy za doprovodu příjemně klokotajícího potoku, přičemž jsme po cestě nepotkali žádného turistu ani cyklistu (vede tudy cyklostezka č. 6071).
