Ivča a Jirka

Z roviny Jizerské tabule vystupují dvě čedičové homole Malý (577 m n.m.) a Velký Bezděz (604 m n.m.). Na vyšší z nich se nachází hrad stejného jména. Homole byly vytvořeny vyvřelinami v pískovci ze zvláštního čediče, tzv. znělce. Malý i Velký Bezděz tak jsou fakticky bývalé znělcové přívodní kanály třetihorních sopek. Podle pověsti oba kopce vznikly z prohrané sázky ještědského ďábla s potulným jezdcem. Ďábel se s ním vsadil, že postaví zeď mezi Ještědem a osadou Bezděz tak rychle, jak jezdec pojede na koni. V blízkosti Bezdězu ale prý zakokrhal kohout (bylo mu pomoženo) a ďábel nestačil zeď dostavět, čímž sázku prohrál. Ze zbylého kamení pak prý zhotovil oba kopce. Dodnes spojuje Bezděz s Ještědem dobře viditelný val, tzv. Čertova zeď. Val vznikl ve třetihorách, kdy díky tektonickým pohybům vznikla trhlina, kterou proniklo k zemskému povrchu roztavené magma, které po ztuhnutí vytvořilo žílu čedičové horniny. Díky erozi okolních pískovců a jejich odplavení byla čedičová žíla vypreparována a vytvořila místy až 20 m vysoký val (zeď), který se v minulosti rozebíral na stavbu cest. Zachoval se ale malý úsek, který se moc nezměnil, a to nedaleko Českého Dubu. Dnes je vyhlášen jako Národní přírodní památka Čertova zeď. Vraťme se ale ke dvěma znělcovým vyvřelinám, kterým se kdysi také říkalo Běs a Děs. Někdo se domnívá, že spojením těchto dvou názvů vznikl Bezděz. Pravda je ale taková, že název je odvozen od osobního jména Bezděd, jenž prý byl prvním rychtářem nové osady dávno před stavbou hradu, který od osady název přejal. Nejstarší zmínka o osadě pochází z roku 1185. Přesné datum vybudování královského hradu se neví, ale musel být postaven mezi léty 1264, kdy zde prokazatelně ještě nestál, a 1279, kdy sem správce Českého království mocichtivý velmož Ota Braniborský, kterému šlo i o získání majetku, odvezl a uvěznil mladého Václava a jeho matku, královnu Kunhutu, vdovu po Přemyslovi Otakarovi II. Vlastníci hradu se pak střídali, jak bývalo zvykem.

Hrad Bezděz měl v oblibě také K. H. Mácha, který jej minimálně 7x navštívil. Během svých návštěv se seznámil s tragickým příběhem nešťastné lásky a otcovraždy v rodině bohatého sedláka, který pak zpracoval ve své známé básni Máj. V r. 1930 byla na hradě umístěna pamětní deska věnovaná Máchovi.

Hradní skála Bezdězu se prý také stala světovou raritou, neboť koncem 19. stol. měla být jedním ze tří prvních triangulačních bodů, pomocí nichž se měřila zeměkoule.

Přiznáme se ale, že nás nelákal ani tak samotný hrad, kam v červenci směrovaly davy turistů, kritický ohrožený a krásně šedo-modře vybarvený brouk s dlouhými tykadly: tesařík alpský. U nás je chráněn právními předpisy jako kriticky ohrožený druh. Chráněn je i evropskou legislativou jako prioritní druh v rámci soustavy NATURA 2000. V Červeném seznamu ohrožených bezobratlých ČR je veden jako kriticky ohrožený druh. Každopádně u nás patří mezi nejohroženější tesaříky a lokalit jeho výskytu stále ubývá. Na Moravě bývá občas spatřen v Bílých Karpatech, což nám se zatím nepoštěstilo, a v Čechách je jeho výskyt doložen např. právě z Malého a Velkého Bezdězu, kde se objevuje v červenci a srpnu. Dospělci jsou aktivní za teplého počasí cca od 10.00 hod. dopoledne do cca 17.00 hod. odpoledne. Mírný pokles jejich aktivity je kolem poledne. Vyhýbají se přímému slunci a vyhledávají sluncem prohřáté silné větve a kmeny, kde se páří a kladou vajíčka. Nejvíce v oblibě má silně prosluněné části porostů na jeho okrajích, v polomech a na vrcholcích kopců. Populace tohoto druhu se soustředí na několik desítek stromů a jinde nejsou. Upřednostňuje staré a pokroucené (nízko zavětvené) bukové stromy, zejména odumírající jedince. Jedná se o relativně dobře mobilní druh, který je schopen migrovat několik km. Dočetli jsme se, že příčiny jeho vymizení jsou:

• výsadba smrkových monokultur, čímž se mění skladba lesů
• plošná těžba starých bukových porostů (mladý a zdravý bukový les není vhodný)
• odstraňování starých a nemocných buků nebo jejich zbytků

Nejvíce ale tohoto tesaříka ohrožuje specifický způsob těžby v bukových lesích, kdy se vytěžené bukové dřevo v zimě a na jaře nechá v lese ležet až do léta. Takové dřevo láká samice tesaříka alpského, aby nakladla vajíčka, a dřevo se pak odveze ke zpracování, čímž se zničí většina populace.

 Když jsme si přečetli článek na broučím blogu, měli jsme obavy, zda nějakého tesaříka vůbec uvidíme. Navíc ten den docela fučel vítr, nebylo ani potřebné „tesaříkovské“ teplo… My jsme ale našeho prvního tesaříka alpského objevili na vrcholku Velkého Bezdězu na okraji zakrslé bučiny, a to kousek od hradeb… viz. fotogalerie níže.