Ivča a Jirka

Další den našeho pobytu v Orlických horách padla volba na výlet do balvanitého říčního údolí Divoké Orlice s vysokými skálami s krásným názvem Zemská brána. O této lokalitě víme od našich kamarádů, a to zejména od Iva J., který má zdejší lokalitu ve velké oblibě.

Divoká Orlice (polsky Dzika Orlica, německy Wildadler) pramení v Polsku v horském rašeliništi. Její tok měří bez pár metrů 100 km, přičemž 30 km tvoří hraniční čáru česko-polské hranice. Pohraniční úsek končí právě Zemskou bránou, odkud řeka pokračuje divokým údolím do našeho vnitrozemí. A právě zde vzniklo mezi státní hranicí a Kláštercem nad Orlicí atraktivní území, kde byla v r. 1987 vyhlášena Přírodní rezervace Zemská brána o rozloze 88,2 ha. V rezervaci je možné objevit řadu vzácných rostlin i živočichů. Záleží ale na tom, v jakém období se sem dostanete a jaké budete mít štěstí.

My jsme naše putování zahájili u kamenného mostu na severní hranici rezervace. Tento most přes Divokou Orlici byl vybudován v letech 1900-1903 a na jeho stavbě se podíleli italští stavbaři. Téměř po 100 letech (2004 až 2005) došlo k jeho celkové rekonstrukci. Jednotlivé kameny byly při rekonstrukci rozebrány a uskladněny tak, aby bylo zřejmé, kam která část patří. Díky tomu byla věrně zachována jeho původní podoba. Most má 6 m hluboké základy. Zaujala nás i svodidla na mostě a jeho okolí, na jejichž výstavbu byla použita nejen ocel, ale i dřevo, aby svodidla co nejméně narušovala okolí. Tento druh svodidel byl u nás poprvé použit právě zde.

Od mostu jsme pokračovali po modré turistické značce, kterou kopíruje i Naučná stezka Zemská brána. Na naučné stezce se nachází celkem 10 informačních tabulí a stezka je skutečně značená jen v délce asi 3 km. Právě v těchto místech začíná nejdivočejší část údolí. Od koryta řeky musíte prudce vystoupat a obejít skálu zvanou Říční vyhlídka, kterou máte na pravé straně. Vlevo nepřehlédnete skálu Strážce. Po obejití skály opět sestoupíte ke korytu Divoké Orlice, která se zařezává do balvanitého údolí. Asi po 500 m přicházíme k další zdejší dominantě, a to k Pašerácké lávce.

Pašerácká lávka přišla ke svému názvu v období, kdy zde ještě stával původní mlýn, který sloužil i jako prodejna pašovaného zboží. Ve mlýně se ukrývali i pašeráci před celníky a vyčkávali do soumraku, aby mohli nerušeně pokračovat. Lávka byla původně postavena kvůli dřevorubcům, ale lidé se ji rychle naučili používat pro nezákonný přenos zboží (textil, petrolej, tabák, cukr, cikorka…), které nakoupili v sousedním Prusku mnohem levněji než doma v Rakousku-Uhersku. Pašeráctví zde nejvíce vzkvétalo po 1. sv. válce. Původní lávka byla stržena velkou povodní v r. 1999. Poté došlo k obnově lávky, takže ta stávající pochází z r. 2002. Nás zaujala i mohutná Pašerácká skála na pravém břehu Divoké Orlice. Na skále je umístěna pamětní deska věnovaná 2 vodákům (Vosátka a Čabák), kteří zde 9.4.2005 tragicky zahynuli při sjíždění Divoké Orlice. Tato část řeky bývá právě v březnu a dubnu, kdy taje sníh, využívána pro sjezd. Ještě chceme upozornit, že nedaleko Pašerácké lávky stával na prostranství po proudu řeky lovecký zámeček Lusthaus. Nechal jej vybudovat majitel žambereckého panství v r. 1806. Od roku 1850 sloužil zámeček jako hájovna, ale v r. 1936 vyhořel a vzhledem k předválečným událostem už nebyl nikdy obnoven. Do dnešní doby panuje přesvědčení, že zámeček byl vypálen úmyslně henlajnovci, aby jej nemohla využívat naše tehdejší armáda.

Po Pašerácké lávce jsme přešli z levého břehu Divoké Orlice na pravý, na kterém jsme pak zůstali až do Klášterce nad Orlicí. Cca po dalších 500 – 600 m přicházíme k izolovanému vojenskému opevnění R-S 54 Na Potoku. Tento bunkr byl z důvodu vysoké hladiny vody vybudován jako zcela atypický jednopatrový objekt, který byl vybaven těžkým kulometem v pancéřové kopuli a 3 lehkými kulomety. V bunkru se nacházela i vlastní kopaná studna. Koho zajímají informace o vojenských opevněních vybudovaných u nás těsně před 2. sv. válkou, podívejte se na naši dřívější fotogalerii.         

Po dalších 500 – 600 m nás modré značení přivedlo pod Ledříčkovu skálu. Skála je vysoká 60 m a vyšší skálu v okolí Divoké Orlice nenajdete. V její dolní části se nachází asi 20 m vysoká kolmá stěna. Přibližně v polovině kolmé stěny se schovává malá jeskyňka, která prý sloužila mnoho let jako úkryt zbojníkovi Ledříčkovi. Dnes je ale díky sesuvům jeskyňka menší. Ledříček byl skutečná a historicky doložená postava zdejšího kraje, který byl postrachem lakomých a bohatých, ale ochráncem chudých (řadu lidí zachránil před hladověním, dokonce v chalupách dělával zabíjačku z ukradených prasat). Jmenoval se Josef Leder, ale díky malé postavě se mu říkalo Ledříček. Žil v 1. pol. 19. stol. a své kousky předváděl asi 20 let. Prý se jednalo o syna chudého chalupníka z osady Zbudov u Klášterce nad Orlicí, který se uměl dokonale převlékat a maskovat. Objevoval se jako tulák, mnich, myslivec, mlynář, vorař, krajánek… Protože své odvážné akce realizoval vždy sám, lépe unikal svým pronásledovatelům. Údajně byl i několikrát chycen, ale vždy se mu podařilo opět uprchnout a pokračovat ve své činnosti. Mezi lidmi o něm už za života kolovala řada pověstí (řadu přikrmovala i armáda a četnictvo, aby se schovala jejich neschopnost), např. že Ledříček znal zázračnou bylinu, která mu umožňovala být neviditelný a Ledříček díky této bylině vždy unikl. Pravda je ale zřejmě taková, že znal perfektně zdejší krajinu a každé místečko v lesích, že mu pomáhala řada lidí, u kterých se těšil oblibě, že musel být fyzicky zdatný a obratný, což mu umožňovalo využívat za skrýš jeskyňku ve skále, která nakonec dostala jeho jméno. V jeskyňce nežil stabilně, nýbrž ji využíval jen pokud se cítil ohrožen. V opačném případě přespával v chalupě na okraji lesa u vdovy Mihulkové, která mu někdy dělávala i prostředníka (např. roznášela peníze potřebným lidem). O Ledříčkově smrti koluje několik verzí. Nejčastěji se tvrdí, že zahynul u své skály u Divoké Orlice, když se z ní zřítil. Existují ale i verze, že byl polapen a popraven na zámku v Náchodě, nebo ubit. Ať už byl jeho konec jakýkoliv, lidé dlouho věřili, že se Ledříček jen přesunul do jiného kraje a zase se jednou vrátí.

Od skály jsme pokračovali až na konec přírodní rezervace a dále do chatové oblasti. Nejdříve jsme prošli rekreačním střediskem Orlice (k našemu překvapení zde bylo v srpnu pusto a prázdno) a podél koryta řeky jsme dorazili až na okraj Klášterce nad Orlicí. Původně jsme zvažovali pokračování až k Pastvinské přehradě, ale nakonec jsme se vrátili, protože jsme chtěli ještě navštívit Neratov, kterému budeme věnovat samostatnou fotogalerii. Při zpáteční cestě jsme se kochali krásnými zákoutími kolem Divoké Orlice. Musíme uznat, že se jedná o moc hezké místo, jehož návštěvu doporučujeme. Absolvovaná cesta je vhodná i pro rodiny s malými dětmi. Pokud sem někdo vyrazí na kole, tak úsek mezi kamenným mostem a Pašeráckou lávkou není sjízdný (upozornění najdete i na informačních tabulích). Cyklisté přijíždějící od Bartošovic odbočí vpravo k Orlické chatě a po lesní cestě se napojí zpět u Pašerácké lávky.