Ivča a Jirka

Broumovské stěny - střední část

Pokud bychom si měli zvolit naši nejoblíbenější lokalitu na Náchodsku, určitě by to byly Broumovské stěny. V Adršpachu jsou davy lidí a komerce (ale skalní město je pěkné), v Teplických skalách je sice o pár lidí méně, ale fakticky zde můžete absolvovat jen jeden oficiální prohlídkový okruh dole a druhý po vrcholcích skal, a na Ostaši je hezký Horní i Dolní labyrint, ale vše je koncentrováno na malém území, takže i když je zde méně lidí, stále je potkáváte. Broumovské stěny jsou jiná kapitola. Jedná se o rozsáhlejší území, kde najdete příkré skalní stěny, které jsou někde souvislé (např. u Hvězdy), jinde protnuté nádhernými roklemi (Kovářova, Zaječí, Hájkova, Hruškova…), skalní hřiby (nejvíce nad obcemi Slavný a Bělý), skalní věže, skalní ZOO (možná nevíte, že na Varanovi, je umístěn geodetický bod velké geodetické sítě na české i polské straně sloužící k satelitnímu měření pohybů zemské kůry), jeskyně, průchozí sluje (nejznámější Kovárna), nádherné vyhlídky (Hvězda, Supí hnízdo, Koruna, Junácká vyhlídka, Božanovský Špičák, Krásná vyhlídka…), velké množství turistických cest, romantické kouty v nádherné přírodě… My se sem chodíme opravdu kochat. Naposledy jsme byli na Broumovsku v r. 2008, kdy jsme nakoukli i do Polska (Hejšovina, Bludné skály). Nejvíce jsme ale zdejší krajinu probrouzdali ještě dříve, kdy jsme zde strávili několikrát pár týdnů a vždy to stálo za to. Tehdy jsme ale ještě nedávali fotogalerie na web.

Protože jsme už delší dobu nebyli v romantické Kovářské rokli, udělali jsme si klasický výšlap na Hvězdu. Zde jsme si užili výhledy na Broumovskou kotlinu a Javoří hory. Po červené značce jsme pokračovali na skalní plošinku se skalními útvary Mušle, Želva a Kočka, do menšího skalního bludiště, kde uvidíte další skalní útvary (Poštovní schránka, Ležící mnich, Bumbrlíček). Mezi Ležícím mnichem a Bumbrlíčkem jsme si odskočili na vyhlídku Skalní divadlo. Pak už chyběl jen kousek cesty ke Kovářově rokli, do které jsme po červené odbočce sestoupili. Prošli jsme si celou Kovářovu rokli a u Setonovy studánky jsme odbočili doleva. Pokračovali jsme po žlutém značení proti proudu Hlavňovského potoka. Zde nás provázeli nejen dotěrní komáři, ale i bzikavky dešťové (lidově hovada). A že jich zde bylo… U rozcestí U sv. Václava jsme odbočili doleva a po žluté stoupali zpět do skal. Vylezli jsme u turistického rozcestníku Nad Roklí, kde stojí Pánova věž. Nejdříve jsme po červené pokračovali k Ovčírně, ale později jsme se vrátili zpět a šli hřebenem k Supímu hnízdu (někdy se nazývá i Supí koš). Po skalních schodech jsme zde vystoupali na vyhlídkovou skalní plošinu. Výhledy stojí za návštěvu (spatříte Broumovskou kotlinu, Javoří hory, Soví hory, Hejšovinu, Bor…). Po červeném značení jsme se vraceli zpět směrem k Hvězdě.

K navštíveným místům ještě uvedeme pár zajímavostí a odpovědí na otázky, které jsme si i my kladli:

Broumovské stěny se dříve nazývaly jen prostě „Stěny“. Pokud přemýšlíte, proč zrovna takový název, tak to pochopíte, pokud se sem vypravíte pěšky po červeném značení od Broumova a Křinic kolem penzionu Amerika (stojí přímo pod Hvězdou, ale pod skalní stěnou). Kolmé skalní stěny, na které se musíte dostat, jsou vysoké přes 60 m. Na Hvězdu se můžete vypravit i z jiných stran, ale uvedená cesta je asi nezajímavější (hezká cesta vede směrem ke Hvězdě i Kovářovou roklí od Hlavňova, ale o rokli píšeme dále) – sice se jedná o strmé stoupání, které ale netrvá dlouho. Kdysi tudy také vedla cesta poutníků ke kapličce Panny Marie stojící právě na Hvězdě.
Pokud jde o zdejší kapličku Panny Marie, je často v průvodcích i jiných informačních zdrojích zmatek. Někde se dočtete, že na Hvězdě stojí kaple Panny Marie Sněžné, jinde se jmenuje kaple Panny Marie Hvězdy jitřní. A jak to tedy je? Celý problém tkví v tom, že jsou zde kousek od sebe dvě kaple. Na Hvězdě stojí první (pro jednoduchost ji nazveme horní) a cca 300 m vzdušnou čarou se severovýchodním směrem nachází druhá (dolní). Horní kaple nese jméno Panny Marie Hvězdy jitřní a je přímo na Hvězdě v nadmořské výšce 665 m n.m. Dolní kaple je menší, stojí v nadmořské výšce cca 520 m n.m. a možná díky své bílé barvě připomínající sníh se jedná o kapli Panny Marie Sněžné.
A proč se vrchol s horní kaplí jmenuje Hvězda? V r. 1670 nechal opat Tomáš Sartorius na tomto místě vztyčit velký dřevěný kříž, který měl na vrcholu připevněnou velkou pozlacenou hvězdu. Hvězda do r. 1664 bývala na klášterní věži, která ale při požáru lehla popelem. Kříž na vrcholu sloužil k orientaci pocestných, kteří si to přes Stěny zkracovali mezi Broumovskem na východní straně a Polickem na západní straně. Pozlacená hvězda se z dálky nejen hezky třpytila a pomáhala při orientaci, ale dala i název dnešnímu vrchu.
Pokud by někoho zajímalo, která kaple zde stávala dříve, tak vězte, že:
- Horní kaple Panny Marie Hvězdy jitřní je novější, na půdorysu má tvar hvězdy a vstup do ní vede přes klenutý most. V letech 1732-1733 ji nechal místo kříže postavit opat benediktinského břevnosko-broumovského opatství Otmar Zinke. Je z tesaného pískovce podle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera (jeho otec Kryštof byl autorem kostela sv. Mikuláše na Malostranském náměstí v Praze). Dlouho ale lidem nesloužila a po 53 letech byla kaple na základě nařízení císaře Josefa II. zrušena a rozbourána. Ruina kaple chátrala až do poloviny 19. stol. Když byla ruinou, často do těchto míst chodili studenti klášterního gymnázia z Broumova se odreagovat a popíjet. Jeden ze studentů, Jan Nepomuk Rotter, při jedné takové akci v žertu pod vlivem alkoholu slíbil, že až se stane opatem broumovského kláštera, že kapli obnoví a kousek od ní nechá postavit i hospodu… Opatem se skutečně stal a své slovo dodržel. Nechal obnovit nejen kapli, která byla r. 1855 znovu vysvěcena, ale kousek od ní nechal vybudovat i hospodu v alpském stylu (dnes Restaurace Hvězda) s klenutými sklepy vytesanými ve skále. Obě stavby zde vydržely a fungují dodnes. A na obnově kaple měl svůj podíl i poustevník s temnou minulostí Christian Goldstein neboli Kristian Goldštejn (viz dále).
- Dolní kapličku Panny Marie Sněžné nechal již v r. 1709 postavit broumovský radní Ignác Zinke (podle příjmení jsme si říkali, jestli to nebyl otec nebo jiný příbuzný od opata Zinkeho). Zpočátku kaplička nesla jméno přilehlé vísky Křinice a říkalo se ji Křinická sněžná kaplička. V r. 1997 došlo k její opravě.
A to nejlepší na konec: Kovářova rokle je nejen krásná skalní soutěska s panenskou přírodou, ale i historií, na základě které vznikly pověsti. Broumovské stěny sloužily v minulosti nejen jako úkryt místnímu obyvatelstvu před válečným drancováním, ale i uprchlíkům, loupežníkům a různým živlům. Kristian Goldštejn (Christian Goldstein) byl vůdcem jedné takové místní loupežnické bandy. Původně byl voják a sloužil pod generálem Laudonem, slavným rakouským vojevůdcem a „turkobijcem“. Během sedmileté války v letech 1756-1763 se Goldštejn v rámci svého drancování dobře seznámil se zdejšími Broumovskými stěnami a roklemi. Z armády dezertoval a po válce se začal věnovat loupežnickému řemeslu. Kolem sebe shromáždil bandu 9 chlapů. Jedním z nich byl zručný kovář, který si prý v rokli vybudoval i tajnou kovárnu. V ní pak zhotovoval zbraně pro celou bandu (sám se loupežných akcí nezúčastňoval) a s ostatními se dělil o lup. Kovář měl nejen zlaté ručičky, ale i svérázné nápady a touhu po penězích. Dělení lupu mu bylo málo, tak kradl zdejšímu obyvatelstvu i nářadí a nástroje, které pak překoval, aby vypadaly jako nové, a opětovně je prodával. Kovář si tak nahromadil velké bohatství. Celá banda byla velmi šikovná a vycvičený šéf Goldštějn si dával velký pozor, aby po sobě nezanechávali žádné stopy. Po čase se mezi lidmi začaly tradovat až neuvěřitelné povídačky o celé bandě (např. o jejich neviditelnosti). Ale jak to tak bývá, zkázu loupežníkům přinesla žena, a to krčmářova děvečka Anka. Nejen že se ji podařilo jednou v noci ve Stěnách loupežníky okrást, ale i později lstí zneškodnila jednoho loupežníka přímo v krčmě, který před svým skonem vyzradil krčmářovi a sousedům úkryt loupežníků v nepřístupné rokli nedaleko Hlavňova (dnešní Kovářova rokle). Na desítku loupežníků se tehdy pod vedením rychtáře vypravilo několik set vesničanů. Podařilo se tehdy zadržet 6 loupežníků včetně kováře. Vůdci bandy Goldštejnovi se podařilo společně s dalšími 3 uprchnout. Zadržení byli včetně kováře popraveni, ale ani kovář během mučení nevyzradil, kam ukryl svůj poklad a ten se do dnešní doby nenašel. Rokle se dodnes jmenuje po kovářovi „Kovářova rokle“ a průchozí sluj „Kovárna“. Goldštejn, když se dozvěděl, co se stalo ostatním kumpánům, pověsil loupežnické řemeslo na hřebík. Zřejmě se v něm hnulo svědomí a stal se poustevníkem. Nedaleko horní kapličky na Hvězdě si našel jeskyňku, kde se zabydlel a lidí se dlouho stranil. Časem ale začal lidem pomáhat a dokonce je prý i úspěšně léčil. Sám se dožil úctyhodných 104 let (zemřel v r. 1826) a až po jeho smrti v rámci řešení jeho pozůstalosti se přišlo na to, že se jednalo o vůdce bandy Goldštejna. Koho by pověst o loupežnících zajímala detailně, najdete ji zde.