Ivča a Jirka

S Národním parkem Podyjí jste se na našich stránkách seznámili v roce 2008 (1 fotogalerie) a zejména v roce 2009 (4 fotogalerie). Tentokrát jsme se vydali k samotné hranici NP s naší kamarádkou Ivkou a jeji dcerou Luckou, a to do vinařské obce Hnanice, která se nachází asi 10 km jižně od Znojma a cca 1 km od státních hranic s Rakouskem. Dle historických pramenů měla být obec založena 7 svobodnými usedlíky, kteří si zde postavili své domy a později také kapličku. První písemná zmínka o Hnanicích se objevuje v r.1201. Název obce Hnanice je slovanského původu a je odvozen od vyhnání nepřátel (původně Hnánice) z naší země za hranice naší země. Největšího rozkvětu obec dosáhla ve 2.polovině 18. stol., neboť se jí podařilo v r. 1743 získat od císařovny a královny Marie Terezie privilegium pořádat  každou sobotu týdenní trhy, kde se obchodovalo nejen s obilím z celé jižní Moravy a severního Dolního Rakouska, ale i s vínem a dalším zbožím. Místní usedlíci tak začali bohatnout. Dalším významným zdrojem příjmů pro obec bylo pravidelné pořádání poutí v kostele sv. Wolfganga se zázračnou a léčivou vodou. Na přelomu 18. a 19.stol. žilo v Hnanicích téměř 800 obyvatel. Dnes zde nežije ani polovina a trhy byly vystřídány zájmem o přilákání turistů na víno nebo do Národního parku Podyjí. Mimochodem,  zápis z r.1820 dokládá, že v obci bylo tehdy více než 100 vinných sklepů a tento počet se nesnížil a platí dodnes. ;-)

Kostel sv. Wolfganga zůstal dominantou obce do současnosti. Mrzelo nás, že byl uzamčen a nemohli jsme nahlédnout dovnitř. Ke kostelu tedy uvádíme jen pár zajímavostí:

-          Vesnický kostelík zde byl vybudován již ve 13. stol., a to nad studánkou (studní). Kostelík je nad studánkou zachován dodnes.

-          Voda z kostelní studánky pravidelně uzdravovala řadu nemocných, a tak byla hojně navštěvována z celého okolí. Velký zájem o kostelík se zázračnou vodou a milodary návštěvníků tak způsobily výstavbu větší kaple s oltářem v 80. letech 15. stol. Stavba nové lodě byla dokončena r.1498. Vyčnívající kameny na fasádě štítu a zazděný vítězný oblouk svědčí o původním záměru ve stavbě (rozšíření) kostela pokračovat, ale k tomu už nedošlo. Z tohoto důvodu byl starý kostel upraven ve slohu novostavby (nový vchod ke studánce, okna a klenby) a 3.4.1510 byl kostel slavnostně posvěcen, přičemž bylo vysvěceno 9 oltářů.

-          Za 30-tileté války došlo k vypálení kostela a klenba zůstala bez zakrytí. Až později došlo k nahrazení gotické klenby barokní s novým zastřešením.

-          Po r. 1945 začal kostel chátrat a kroky k záchraně byly provedeny až v 80. a 90. letech 20. stol. Kostelní inventář ale stále čeká na svoji restauraci.

-          Jižní dveře kostela pochází z r. 1483 a dveře na severní straně, které se používají pro vstup do interiéru kostela, z r. 1496.

-          V kostele se nachází barokní kopie obrazu Pany Marie Svatotomské z kostela na Starém Brně, který je nejstarším náboženským obrazem v naší republice.

-          Při opravě kaple byla objevena pozdně gotická socha sv. Wolfganga cca z r. 1500. Ta byla umístěna nad studánku. Nad ní visí také dvě velké koňské podkovy. Zdejší pověst říká, že si ve studánce kdysi umyl obličej rytíř, který byl téměř slepý. Jakmile si protřel oči, tak zjistil, že vidí jako dříve. Od té doby všude opěvoval studánku. Až jednou o zrak přišel i jeho věrný kůň, vrátil se rytíř ke studánce umýt i jeho oči. Kůň sice začal opět vidět, ale rytíř za trest oslepl. Koni odpadly u studánky podkovy, které už zde zůstaly.

-          V kostele lze také objevit prsť z místa, kde r. 997 sv. Wolfgang zemřel. Tato prsť byla do Hnanic dovezena v rámci poutě k 1000letému výročí úmrtí sv. Wolfganga.

My jsme po obejití kostela pokračovali jednou z nejpůvodnějších a dochovaných sklepních uliček na Znojemsku. Příznačně se oficiálně jmenuje Sklepní a vede tudy Znojemská cyklotrasa. Sklepy zde byly vyhloubeny z větší části pod úrovní terénu a vyzděné kamenem nebo cihlami. Tyto sklepy vytváří komplikovaný systém chodeb, které na sebe navazují, mají různé odbočky a také výklenky, které sloužily pro umístění velkých sudů s vínem. Právě zdejší sklepy jsou unikátním dokladem, jak sklepy budovali předkové. Hlína a kámen byl jejich stavebním materiálem a proto i byla celá ulička navržena na chráněnou památkovou zónu. Za zmínku ještě stojí dřevěné dveře sklepů, které jsou někde téměř uměleckým dílem. Dveře bývají bohatě členěny různě kladenými prkny, která jsou přibita ručně kovanými hřebíky. Všimli jsme si, že někde prkna vytváří ondřejský kříž ve tvaru písmene X a vrata bývají natřená hnědou nebo zelenou barvou.

Pokračovali jsme po cyklostezce, která se časem spojila se žlutou turistickou značkou až k turistickému rozcestníku Nad Danížem. Daníž se jmenoval zbožný poustevník, který dle pověsti kdysi žil v hnanickém lese. Sbíral léčivé byliny a pomáhal nemocným lidem, dnes bychom řekli léčitel. Svoji chýši měl poustevník u pramene (studánky) na hranicích s dnešním Rakouskem. Tento pramen a celou říčku lidé pojmenovali po poustevníkovi stejně jako pole, po kterých poustevník chodil do kostela. Proto i dnes nacházíme Daníž a pramen Daníže v turistických mapách a Danížova pole v katastrálkách. U turistického rozcestníku jsme odbočili doleva směrem ke státní hranici a pokračovali vinicemi po žlutém značení k Přírodní památce Horecký kopec. Horecký kopec se dříve jmenoval Pustý kopec (německy Ödenberg) a nachází se jihovýchodně od Hnanic na české straně hranice s Rakouskem. V okolí vinic se zde zachovaly zbytky stepních trávníků. U přírodní památky se přímo na česko-rakouské hranici nachází turistický rozcestník stejného jména. U tohoto rozcestníku jsme odbočili doprava a pokračovali na rakouské území k místu zvanému Heiliger Stein.

Heiliger Stein (= Posvátný nebo Svatý kámen) se nachází nad Mitterretzbachem a leží jen 500m od hraniční čáry. Toto místo se považuje za jedno z nejzáhadnějších v celém Rakousku. Jedná se o místo obklopené vinicemi, které prý využívali už Keltové, a to jako obětiště. Jakmile jsme na místo dorazili, hned nás zaujaly kamenné řady, kříž, základy kostela obklopené eliptickou vyhlídkovou lávkou, vodní kaplička schovaná pod kaštany, lavičky pro odpočinek a na dohled stánek s rakouskými víny zvoucí k ochutnávce. Psychotronikům zde začnou bláznit virgule a kyvadélka, turistům se prý odtud nechce odcházet, jako kdyby je něco neznámého a silného zde drželo (že by ten vinný stánek? ;-) ), a čas zde prý lidem plyne jinak (pomaleji). Asi na tom něco bude, protože i my jsme se zde zdrželi přes hodinu, což nebývá naším zvykem. Každopádně Heiliger Stein si jako prastaré kultovní místo zaslouží trochu více informací i v naší fotogalerii, proto uvádíme několik zajímavostí, které se nám podařilo zjistit:

-          Samotný Heiliger Stein není žádný obrovský kámen, ale zvláštní je. Jedná se o tzv. mísovitý kámen a hned na první pohled je zřejmé, že jednotlivé mísy (spíše misky) nebyly vytvořeny přírodním živlem, nýbrž lidskou rukou. Nikomu se zatím nepodařilo věrohodně vysvětlit důvod jejich vzniku.

-          Dle některých pramenů zde tři pohanské kněžky střežily prastaré duchovní centrum. Jiné teorie považují Heiliger Stein za vrchol bývalé pyramidy (stejné misky byly nalezeny na vrcholcích pyramid v Egyptě nebo v Peru).

-          Podle provedených fyzikálních měření se zde protíná několik geomagnetických zón. Geomagnetické zóny jsou jakési energetické pásy procházející krajinou, na kterých se po celém světě nachází duchovní centra, kultovní místa, svatostánky apod. Jedna ze zón přichází z jihu od Pulkau a pokračuje k Louckému klášteru ve Znojmě, druhá přichází od kostela z Unterretzbachu a s první zónou se kříží právě u Svatého kamene Heileger Stein. Zjištěny zde byly i vodní žíly, které se kříží právě pod zdejší vodní kaplí.

-          U kamene Heiliger Stein byla naměřena velmi vysoká vibrační hodnota o intenzitě 45 000 Bovis!! Zde je potřeba si vysvětlit, o co se jedná. Francouzský fyzik Alfred Bovis (1871-1947) vynalezl biometr jako měřící prostředek k určení energetické vibrační kvality místa, osoby, zvířete nebo věci (např. domu), přičemž 1000 Bovis odpovídá jednomu nanometru běžné vlnové délky. 11 000 Bovis, případně i více, bývá naměřeno na léčivých místech, 14 000 Bovis vibrují určitá místa v hinduistických nebo buddhistických chrámech... a zde bylo naměřeno 45 000 Bovis!! Další silná energetická místa, i když už ne tolik, se nachází i u kamenné řady a na místě oltáře bývalé kaple zbouraného mariánského kostela.

-          Právě tato silně energetická místa prý uzdravila spousty lidí. Proto sem od pradávných dob putovali poutníci, kteří věřili, že má Heiliger Stein léčivé a zázračné účinky. Písemné prameny uvádí, že se zde vyléčil muž Veit Priesler, který bez hole nemohl chodit. K uzdravení mu stačilo se zde umýt v prameni, který je dnes schován pod vodní kapličkou. Stejně tak je doloženo, že v r.1647 se zde vyléčila měšťanka z Retzu Katharina Oberhammerinová, která u kamene jako poděkování nechala postavit kapličku nad pramenem. Také se tradovalo, že dešťová voda zachycená do misek Svatého kamene dokáže mimo jiných zázraků také vrátit ztracený zrak. Církev tehdy velmi rychle pochopila, že je potřeba si přisvojit léčebnou moc tohoto místa a nemocným tak začala podsouvat, že zde dochází k zázrakům (vyléčení) díky panně Marii. Proto zde začal být v r.1750 budován poutní mariánský kostel se zvláštním jménem „Naší milé paní na kameni“ nebo „Panna Maria na kameni“. Církevní moc původní kultovní místo nezlikvidovala, ale začlenila ho do svého pojetí víry. Očistu kamene prý už ve 2. pol. 10. stol. provedl sám sv. Wolfgang, jemuž je zasvěcen gotický kostel v Hnanicích. Vraťme se ale k mariánskému kostelu, který byl ale po 35 letech na příkaz Josefa II. v rámci josefínské reformy zbourán. Tehdy prý muselo několik plně naložených povozů odtud odvážet dlahy a berle, které zde zanechali uzdravení poutníci. Zarostlé ruiny mariánského kostela byly v letech 1995-1997 odkryty archeology a na jejich místě byly vybudovány zdi vysoké necelý 1m, aby měl návštěvník dobrou představu o podobě původního kostela.

-          Pokud by chtěl někdo vyzkoušet zdejší léčebné síly nebo využít energii tohoto místa např. k pročistění čaker nebo k meditaci, je prý potřeba Heiliger Stein navštívit těsně před úplňkem nebo za úplňku, a to v noci nebo brzy ráno při východu slunce. Do misek Svatého kamene si můžete nalít víno nebo vodu a pak tekutinu, která se nabije silnou léčivou energií, vypít. Protože jsme zde byli odpoledne, tak jsme to nezkoušeli a raději navštívili vinný stánek. A věru ani tam nebylo špatně. ;-)

-          Ještě nás napadlo, že by z tohoto mystického místa mohl být hodně zajímavý východ slunce, neboť vyhlídková lávka je orientována k východu. Tak třeba příště...

Zpět jsme se nejdříve vraceli stejnou cestou, ale neodbočili jsme po žlutém značení do Hnanic, nýbrž pokračovali cyklostezkou č. 5239 kolem pastvin a vinohradů k rozcestníku jezdeckých stezek (Hraniční okruh a Fládnický okruh) a cyklostezek, odkud jsme seběhli lesem k Dyji, kde jsme přes Šobeskou visutou lávku pokračovali k Šobesu. Protože o Šobesu (a také o Římské cestě, Gruberove studánce, 9 mlýnech a dalších) jsme psali detailně v naší fotogalerii v r.2009, odkazujeme zájemce o tyto informace sem. Na Šobesu jsme si udělali menší pauzu, a protože byl otevřený stánek Znovínu, ochutnali jsme poslední ročníky šobesáckého Rýňáku a Vlašáku, trochu prošli okolí vinic a sestoupili k Dyji. Prošli jsme se kousek kolem řeky a vrátili se, abychom po žlutém značení vystoupali k Přírodní památce Fládnitzské vřesoviště. Na tuto lokalitu jsme už neměli moc času, takže jsme ji prošli jen po okraji a pokračovali zpět do Hnanic.

Při návratu jsme procházeli kolem některých tzv. Hnanických kapliček. Vlastně se ani nejedná o kapličky, ale o poklony, neboť když šel někdo v dřívějších dobách okolo, zastavil se, smekl pokrývku hlavy a poklonil se. Těchto poklon je v okolí Hnanic celkem 11 a jejich původní tvůrce je většinou neznámý. Nejstarší poklony byly vybudovány za Napoleonských válek. Tyto drobné sakrální stavby byly po r. 1948 zničeny a po některých zbyly jen nepatrné základy. Podle vzpomínek pamětníků a dochovaných fotografií byly postaveny znovu. Poklony jsou vyzdobeny soškami, jejichž autory jsou bratři Pátých, a keramickými reliéfy od akademického sochaře Zdeňka Maixnera.