Ivča a Jirka

Rybníky v Lednicko-valtickém areálu jsme naposledy navštívili před 2 roky. V r. 2010 jsme ale obešli jen Hlohovecký rybník a částečně i Prostřední. Fotogalerii z tohoto výletu najdete zde. Letos jsme se rozhodli dotáhnout původní návštěvu do konce, tj. obejít si okolí největšího moravského rybníku Nesyt. Ač poslední dubnový víkend překvapil svým teplým počasím (bylo 29^oC ve stínu), rozhodli jsme se náš původní plán zrealizovat.

Začali jsme tam, kde jsme před dvěma lety rybníky opouštěli, tj. v obci Hlohovec. Ves vznikla už ve 13. stol. díky kolonizaci. První písemné zmínky o obci ale pochází až z r. 1414. V průběhu válek v 15. stol. ves zanikla. K jejímu obrození došlo v r. 1570, kdy byla nově obsazena Charváty, kteří byli rodem Lichtenštejnů na 5 let zbaveni veškeré roboty a dávek. Potomci těchto Slovanů zde žijí dodnes. V současné době je v obci oficiálně kolem 1300 obyvatel.

Už předem jsme se rozhodli, že z Hlohovce nepůjdeme kolem Hraničního zámečku po modrém značení k Nesytu, a že si tuto variantu necháme pro zpáteční cestu. Obešli jsme bývalý zemědělský areál a po neznačené cestě začali mírně stoupat vinohrady na Starou horu. Zde jsme byli natěšení na Přírodní památku Kamenice u Hlohovce, která se rozkládá v okolí tohoto kopečku. Místní název Stará hora se dříve používal jako pojmenování opuštěných vinohradů (viničních tratí). Zřejmě zde v minulosti probíhala pastva dobytka. Zdejší přírodní památka byla vyhlášena před 10 lety a rozkládá se na ploše 3,01ha v nadmořské výšce 199-214m n.m. Jedná se o třetihorní vápence a písčité vápence (s četnými fosiliemi plžů a mlžů) se zbytkem stepních trávníků. Místní obyvatelstvo zde vápenec v minulosti těžilo jako dekorativní „kámen“ (zejména na obklady budov), což dalo i název zdejší lokalitě, tj. Kamenice. Těžba zde byla ukončena v polovině minulého století. Dodnes jsou zde patrné malé selské kamenolomy různého stáří, které už ale postupně zarostly. Během průzkumu v 90. letech minulého století zde bylo zaznamenáno 235 druhů cévnatých rostlin, z nichž je 11 druhů chráněných. Nás hlavně zajímalo, jestli ještě objevíme rozkvetlé ohrožené hlaváčky jarní. A byli jsme potěšeni, neboť i na konci dubna jich zde kvetlo velmi slušné množství. Na Staré hoře jsme vyplašili několik párů srnek a vyhřívajících se ještěrek, za což se jim tímto omlouváme. ;-) Nafotit se nám je ale nepodařilo :-( Díky slunečnému počasí se to zde také hemžilo motýlky. Po malém průzkumu přírodní památky jsme se vrátili k naučné tabuli a pokračovali po cestě k největšímu moravskému rybníku Nesyt.

Rybník Nesyt byl dle listin založen v období mezi lety 1414-1417. Při stavbě rybníka byla zlikvidována obec Kőnigsbrunn. Rybník je typickým nebeským rybníkem, což znamená že jeho přítoky (Včelínek, Mlýnský, Úvalský a Valtický potok)  jsou tak slabé, že jej nejsou schopny naplnit, a proto je rybník závislý na dešťové vodě. Tu je schopen při silných deštích zachytit až v množství 1,5 mil. m³. Celkově má rybník kapacitu 4,665 mil. m³ a největší hloubka je u hráze kolem 5m. Původně se rybník v němčině nazýval Steindamm Teich (= rybník s kamennou hrází chránící před povodní) a lidé jej počeštili na Štanadon. Také byl nazýván jako Niemersatt (= nenasyta nebo hladovec), z čehož se odvodil český název Nesyt. Tento název zcela vystihuje, že rybník není nikdy sytý a rád by „pojedl“ více dešťové vody. Rozloha rybníku je maximálně 330ha, ale fakticky se jeho vodní plocha mění s dešťovými srážkami. Za zmínku ještě stojí, že v průběhu letošního dubna a byl do rybníku vysazen úhoř. Nesyt jsme částečně obešli po východním břehu k bývalé Rybárně u hráze, kde jsme navázali na modré turistické značení, které nás provázelo po jeho severním břehu až do obce Sedlec.

Sedlec je starobylá vinařská obec nacházející se nedaleko Mikulova u hranic naší země s Rakouskem. Založena byla zřejmě už v polovině 11. stol., ale první písemná zmínka pochází až z r. 1305. Na jihu obce jsme před sportovním areálem odbočili na jih a po neznačené cestě jsme nejdříve překročili říčku Včelínek a vkročili na území Národní přírodní rezervace Slanisko u Nesytu. Na vznik této unikátní lokality mělo vliv zdejší suché klima spojené s výpary z půdy a vysoké koncentrace solí v půdě, zejména síranu sodného. Vzhledem k tomu, že jsme chtěli pokračovat k zřícenině zámečku Insel, odložili jsme průzkum této lokality na příště. Navíc většinu zdejších floristických rarit je zde možné objevit až v létě. Cesta od Sedlece je jedinou přístupovou cestou do rezervace a přivedla nás až k železniční stanici Sedlec. Přešli jsme železniční trať a za stanici odbočili hned doprava na neznačenou cestu, která je v mapě vedená jako cyklotrasa. Fakticky se jedná o bývalou „signálku“ pohraniční stráže kopírující stávající železnici mezi Valticemi a Mikulovem. Asi po 2,5 km jsme se ocitli na rozcestí, odkud jedna z cest vedla na Evropsky významnou lokalitu Skalky u Sedlece (na průzkum už nezbyl čas a my se museli spokojit s předsevzetím, že se sem opět vypravíme), druhá k penzionu Mlýn Sedlec a třetí k bývalému zámečku Insel.

My pokračovali po původní signálce cca 300m západním směrem, poté odbočili doprava, přešli železnici a už nám zbývalo k zřícenině zámečku Insel jen pár kroků. Zámeček nechal kolem r. 1629 vybudovat kardinál František Ditrichštejn na mírném kopečku zvaném Tichý ostrov. Dnes je toto místo na východě, severu a západě ohraničené Novým rybníkem, který tak má tvar podobný podkově. Původně se jednalo o větší rybník s rozlohou větší než 100ha, který dosahoval až k Mikulovu a místo zvané Tichý ostrov bývalo skutečně ostrovem uprostřed rybníka. Jakmile ale došlo v r. 1885 k vypuštění a vysušení původního rybníka, Tichý ostrov i se zámečkem začal upadat. Nicméně byl zámeček udržován až do r. 1948. Po roce 1945 došlo k částečné obnově rybníka, který se zachoval dodnes. Zámeček se ale dostal do hraničního pásma, a tak v průběhu let 1948-1989 zcela zchátral a zpustl. Až koncem minulého století zahájil jeho nový vlastník rekonstrukci. Ta se ale zjevně zbrzdila. Každopádně je zámeček pod novou střechou a už do něj nezatéká, nicméně stále bez oken a dveří. Po seznámení se stavbou jsme se vrátili k Novému rybníku a cestou po hrázi jsme přišli k penzionu Mlýn Sedlec. Vzhledem k teplému počasí jsme zde využili možnost se občerstvit. Celý komplex vznikl rekonstrukcí bývalého mlýna patřícího rodu Ditrichštejnů. Penzion byl otevřen teprve na podzim v loňském roce. Součástí komplexu je také rybník Včelínek sloužící rybolovu a pro motoristy se zde nachází privátní velké parkoviště s občerstvením.

Od penzionu Mlýn Sedlec jsme se vrátili přes obec Sedlec k Nesytu a pokračovali po modrém značení kolem rybích sádek (rybníčků) na říčce Včelínek zpět k Hlohovci. Mrskání ryb jsme zde pozorovali každou chvíli, ale bylo zde i vodní ptactvo. Sádkám se zde dříve oficiálně říkalo Rybárna, ale lidé je spíše nazývali Haltéry, což bylo odvozeno z německého Fischbehälter ( = sádka). Mezi sádkami a Hlohoveckým rybníkem stojí zrekonstruovaný klasicistní Hraniční zámeček.  V jeho průčelí si lze přečíst nápis: „Zwischen Österreich und Mähren“ ( = Mezi Rakouskem a Moravou). Nápis tímto upozorňuje, že osou zámečku dříve procházela moravsko-rakouská hranice. Na zámečku jsme se ale tentokrát nezdrželi, neboť jsme zde byli minule a navíc se to zde tentokrát hemžilo davy lidí. Od zámečku to bylo už jen asi 250m do Hlohovce.

Prošlá trasa:

Profil trasy: