Ivča a Jirka

Ve 3. srpnovém týdnu 2011 jsme se vypravili pod Chřiby. Naplánovali jsme si pěkné sousto, protože jsme si chtěli projít Naučnou stezku Fauna a flóra Chřibů, rozhlédnout se do okolí z rozhledny v Modré, obejít soustavu rybníků na Modranském potoce, prozkoumat záhadný Králův stůl, navštívit archeoskanzen velkomoravského osídlení v Modré a poutní místo Velehrad se svými památkami… Asi to byl trochu šílený nápad tohle vše stihnout, zejména když jsme na místo dorazili až v 11:45 hod. Nakonec se nám to i přes různá úskalí povedlo.

Před polednem jsme se ocitli v obci Modrá nacházející se asi 3km severozápadně od Starého Města, a to v těsném sousedství obce Velehrad. Modrá se svým okolím byla dle archeologických nálezů osídlena už dávnými zemědělskými kulturami zřejmě cca před 7000 lety. Dnes zde žije kolem 650 obyvatel. V minulosti byla Modrá několikrát násilně připojena k Velehradu, což ji nic dobrého nepřineslo, ale dnes patří mezi moderně se rozvíjející obce s úctou k historii a tradici. Jsou zde tak udržovány některé zvyky a pořádány akce (Fašank, Pochovávání basy, Josefovský košt, besedy u burčáku apod.) a Modrá se pravidelně umísťuje v popředí soutěže obec roku. Naše putování jsme zahájili po modrém značení. Hned v jižní části obce jsme narazili na modře značenou slepou odbočku k základům kostela sv. Jana. Tady chceme upozornit, že původní kostel je podle odborníků zřejmě nejstarší kamenná stavba na našem území. Vybudován byl na přelomu 8. a 9. stol. na vyvýšenině nad obcí zvané Na Díle, a to s největší pravděpodobností salzburskou křesťanskou misí. Tato stavba tak svědčí o zdejší christianizaci ještě před příchodem Cyrila a Metoděje. Nicméně se předpokládá, že zde po svém příchodu kázali i Cyril a Metoděj. Původní základy zde byly objeveny až v r. 1911, ale větší průzkum proběhl až v 50. letech 20. stol., kdy zde bylo nalezeno i 37 hrobů. Kostel byl postaven z chřibského lomového kamene jako celokamenná stavba s interiérovou omítkou. Jednalo se o menší kostelík s obdélnou lodí 9,1m x 7m a s protáhlým pravoúhlým presbytářem dlouhým 4m. Na počátku 13. stol. došlo zřejmě k jeho opravě a přistavění věžice. Zanikl po r. 1786. V r. 1999 byla kousek od odkrytých základů kostelíka vystavěna replika předrománského kostela. Porozhlédli jsme se kolem kostelíka. Pod kterým svahem se nachází archeoskanzen, který jsme si nechali až na závěr. Když jsme od kostelíka sestupovali zpět do Modré, měli jsme Buchlovské kopce jako na dlani, a to včetně hradu Buchlov.

Obcí Modrá jsme prošli po modrém značení (jak příznačné) a kolem Myslivecké hospody a malého Ranče Lucky Star stoupali po silničce až k dřevěné rozhledně Modrá. Ta se nachází cca 1,5km nad Modrou u silnice II. třídy č.428 na Bunč, a to na okraji posledního modranského vinohradu. Kvůli rekonstrukci byla ale nepřístupná. Postavena byla v r. 1999, a proto nás překvapilo, že za pár let stačila zchátrat. Původní výška byla 8m, ale v r. 2003 bylo přistavěno ještě jedno patro, čímž dosáhla rozhledna stávající výšky 10m. Z rozhledny jsou prý vidět Vizovické vrchy, Zlínská vrchovina, Bílé Karpaty, Chřiby, Pálava a Hostýnské vrchy.

Od rozhledny bylo možné pokračovat po Naučné stezce Fauna a flóra Chřibů, ale rozhodli jsme se vrátit kousek zpět na modré značení a cestou podél vinohradu jsme sestoupili směrem k bývalému areálu zemědělského družstva, kde dnes sídlí několik podnikatelských subjektů. Proti proudu Modranského potoka jsme asi po 1km dorazili k prvnímu (ve směru proudu vlastně poslednímu) rybníku. Na Modranském potoce je kaskáda 6 rybníků. Ve směru od obce jsou pojmenovány jako Hráz, Pravěk, Orlová, Grycův, Komora a Pod Smrkem. My jsme nejdříve prošli po pravém břehu Hráze a Pravěku. Cesta to byla skutečně nic moc, zejména jeden úsek byl doslova broděním bahnem po těžké lesní mechanizaci. Letos na to máme vážně štěstí. Navíc modré značení vůbec neodpovídalo mapě. Mezi Pravěkem a Orlovou jsme přešli po mostku na druhý břeh Modranského potoka a navázali tak na naučnou stezku. Podle mapy měla značená cesta vést mezi Hrází a Pravěkem. :-(

Zde jsme navázali na naučnou stezku. Naučná stezka Fauna a flóra Chřibů má celkem 5 zastavení s naučnými tabulemi: 1. U hotelu (Přírodní poměry Chřibů), 2. Nad Modrou (Společenstva lesních okrajů, sadů a luk), 3. U laveček (Společenstva lesních rybníků, potoků a mokřadů), 4. Orlová (Společenstva doubrav) a 5. Hrušová (Společenstva bučin). Postupně jsme si na přeskáčku pročetli všech 5 tabulí. Jsou dobře popsány a bohaté na fotky a kresby. Na každé najdete také mapku s vyznačením místa, kde se nacházíte. Naučnou stezku jsme si prošli až do konce, čímž jsme opustili modré značení vedoucí ke Královu stolu. Cestu jsme si tak prodloužili asi o 3km a 1,5km jsme se museli vrátit po silnici II. třídy č. 428 ke Královu stolu směrem k Modré.

Králův stůl je opravdu pozoruhodné místo nedaleko bývalé hájenky Nové Dvory, který byl možná v minulosti součástí „slunečního kalendáře“, později hraničním kamenem a podle pověsti se zde zastavil k odpočinku počátkem 13. stol. král Přemysl Otakar I. Na tomto místě se dějí zvláštní věci (my jsme zjistili, že zde nefungoval kompas, který máme pevně zabudovaný na batohu, rychleji se vybíjely baterky a špatně se zde fotilo). První písemná zmínka o tomto kamenném objektu se objevuje v listině zmiňovaného krále, který 27.11.1228 svoji listinou potvrzoval práva cisterciáckého kláštera na Velehradě. Další písemná zmínka pochází až z r. 1694, kde se zeměměřiči zmiňují o podivných znacích na svrchní straně Králova stolu. Posledních více jak 150 let je toto místo v hledáčku historiků, archeologů, a to profesionálů i amatérů, ale také lovců záhad, paranormálních jevů, hledačů pokladů nebo milovníků Keltů. Hrubozrnný navětralý pískovec nahnědlé až šedé barvy, jehož noha (spodní část) přechází do jemného slepence, nám připomínal hlavu býka nebo koně. Z jiného úhlu pohledu zase „stůl“ připomínal kovadlinu. Každopádně kdo navštíví toto místo, nebude se divit, že se k němu váže tolik pověstí a legend. Hodovat zde měl nejen Přemysl Otakar I., ale i Karel IV. nebo i Matyáš Korvín, dokonce zde měla probíhat volba slovanských králů… Každopádně není pochyb, že toto místo bude nadále jitřit fantazii návštěvníků. Velmi zajímavý pohled na Králův stůl dává Jan Galatík. Je to skutečně ten pan Galatík, o kterém jsme už psali v loňském roce v souvislosti s Náklem u Milotic. Případné zájemce o další zajímavosti a výklad pana Galatíka odkazujeme na jeho velmi čtivý článek Zápisy na kameni zvaném Králův stůl. Nejen, že si dobře počtete, ale najdete zde i jeho video z tohoto místa.

Od Králova stolu jsme se vraceli zpět do Modré. Měli jsme v plánu ještě navštívit zdejší archeologický skanzen. Ke vchodu jsme dorazili asi v 16:50 a v 17:00 hod. už zavírali. Nicméně se nám podařilo paní ukecat, vnutit ji vstupné (se slevou) a podívat se dovnitř. Byla to skutečně blesková prohlídka, ale nám se i tak líbila. Archeoskanzen v Modré představuje slovanské opevněné sídliště z doby Velké Moravy a je členěn na několik částí: vstupní brána a strážní věže, navazující sídlištně-hospodářský areál, mocenský areál, areál náboženství a řemeslnická část. Zdejší stavby byly vybudovány na podkladě skutečných archeologických nálezů ve Starém Městě, v Uherské Ostrohu a v Uherském Hradišti. V celém areálu jsme skutečně cítili závan ranného středověku 9. století. Provozovatelem celého areálu je obec Modrá. Nakonec jsme se ještě stavili v restauraci U Skanzenu, kde jsme se občerstvili.

Když už jsme byli u Velehradu, obec Modrá je s Velehradem téměř propojena, rozhodli jsme se udělat ještě malou zacházku na poutní místo. Nedalo nám to, abychom nezanechali stopy v místech spojených s naší historií,  s ranným křesťanstvím u nás, s velkomoravskými stavbami a se staroslověnskými chorály. Velehrad je známý hlavně svým klášterem, založeným r. 1205 moravským markrabětem Janem Jindřichem, bratrem krále Přemysla Otakara I. Celý areál kláštera je dnes tvořen barokním konventem, pozůstatky románsko-gotických staveb a kostel Nanebevzetí Panny Marie. Klášter byl v minulosti často cílem různých vpádů, zejména z Uher, a r. 1421 byl vypálen husity. Jeho obnova byla velmi nenápadná a velkorysé přestavby se dočkal až v r. 1682 po velkém požáru. Mohutná barokní přestavba trvala celých 95 let. Klášteru se dostalo také velké pocty. V r.1928 papež Pius XI. Povýšil konventní kostel na baziliku minor a v r. 1985 věnoval papež Jan Pavel II. Velehradu Zlatou růži, čímž se dostal Velehrad mezi pár vyvolených klášterů na celém světě!! Dne 22.4.1990 Jan Pavel II. Velehrad osobně navštívil, což připomíná obrovský kříž s jeho znakem na nádvoří před bazilikou. My jsme si ale poutního areálu moc neužili. Pro vstup do kostela jsme nebyli vhodně oblečeni, takže jsme to respektovali, a navíc v celém areálu probíhala rekonstrukce nádvoří a přilehlých ploch. Celá rekonstrukce  je dotována z fondů EU a probíhá v rámci 10 etap. Stejně tak ale probíhají i rekonstrukce interiérů, které jsou rovněž rozděleny do 10 etap a budou ukončeny až v r. 2013. Rádi sem pak určitě nahlédneme, abychom posoudili, jak se rekonstrukce podařila.

Popsaná trasa měřila celkem 19km a stačilo celkově vystoupat 228m. Za menší převýšení jsme byli ten den rádi, protože bylo skutečně teplo. Netušili jsme, že letos v půlce srpna teprve začínalo skutečné léto, které vydrželo až do začátku října. Nevadilo by nám, kdyby vydrželo i déle. :-)))