Ivča a Jirka

Poslední červencový den tohoto roku jsme si za východisko našeho výletu zvolili obec Ochoz u Brna. Ochoz leží cca 10km severovýchodně od moravské metropole na rozhraní dvou povodí: Ochozského potoka ústícího do Říčky a Časnýře ústícího v Bílovicích do Svitavy. Vyrazili jsme z Ochozu po modrém značení po proudu Ochozského potoka. Procházeli jsme tak nejdříve pastvinami a loukami za obcí, které se svažují směrem k údolí Říčky. Na okraji lesa jsme narazili na louku plnou motýlů. Jednalo se o stovky jedinců různých druhů. Fotili jsme jako diví. Cesta na okraji lesa byla časem zarostlá bujnou vegetací a sahala nám nad naše hlavy. Chvílemi jsme měli pocit, že se prodíráme zeleným tunelem, v němž ale cesta byla stále více rozbahněná. Jakmile jsme ale přešli Ochozský potok a vstoupili do lesa, cesta se zlepšila.

Potok Říčka pramení nedaleko Rakoveckého údolí mezi obcemi Bukovina a Račice a ústí do řeky Litavy u Měnína. Délka toku je 36,5km a prořezává si cestu krasovou plošinou jižní části Moravského krasu. Na hranici vápenců se tok Říčky propadá do podzemí v systému ponorů (propadání), aby se na druhé straně krasového území ponorné vody Říčky, obohacené o další vody v rámci podzemí (např. Hostěnický potok), opět objevily ve formě vývěru. Ve stráních údolí Říčky se nachází asi 50 jeskyní. Nejvýznamnější jsou Ochozská, Pekárna, Netopýrka a Malčina. Z povrchových krasových jevů se zde vyskytují závrty (nálevkovité prohlubně) vznikající rozpouštěním vápence nad podzemními dutinami. Na svazích údolí Říčky se rozkládá Přírodní rezervace Údolí Říčky, která byla vyhlášena Správou CHKO Moravský kras před 15 lety. Smyslem rezervace je nejen ochrana krasového území s jeskynními systémy, ale i zdejší bohaté flóry, obrovského množství motýlů (údajně zde bylo zjištěno více než 1000 druhů!!, přijde nám to ale spíše jako překlep) a ptáků.

My jsme se po modré dostali k turistickému rozcestníku Ochozská jeskyně. Asi 300m od rozcestí se nachází jeskyně Pekárna. Tentokrát jsme její návštěvu ale vypustili a pokračovali k Ochozské jeskyni, tj. po zeleném značení směrem k Hádku. Ochozská jeskyně byla objevena v 1. pol. 19. stol. a je největší v údolí Říčky (cca 2km dlouhá). Vstupní úzká meandrující chodba ústí do prostor Hlavních dómů širokých až 30m s bohatou krápníkovou výzdobou. Ochozská jeskyně je veřejnosti přístupná jen 1x ročně. V letech 1966-75 tomu bylo jinak a byla běžně veřejnosti přístupná, ale z důvodu častých záplav byla uzavřena. K Ochozské jeskyni vede od zeleného značení menší odbočka.

Od Ochozské jeskyně jsme pokračovali k Hádku. Hádek je místo mezi obcemi Ochoz a Hostěnice oddělující horní tok Říčky protékající Přírodním parkem Říčky od středního toku protékajícím CHKO Moravský kras. V krasovém údolí pod Hádkem se propadá Říčka, která při větším množství vody teče po povrchu. Nachází se zde také rybník Pod Hádkem, v jehož blízkosti je na okraji lesa zvláštní a v ČR ojedinělý krasový jev estavela. Pokud je v Říčce určité množství vody, funguje estavela střídavě jako ponor i vývěr. Hádecká estavela je jedinou v celém Moravském krasu. My jsme prošli kolem estavely a rybníka, na jehož konci stojí restaurace (letní zahrádka) Country srub. My jsme tomuto lákadlu tentokrát odolali, přešli silnici spojující Ochoz s Hostěnicemi, a pokračovali po červeném značení Přírodním parkem Říčky.

Přírodní park Říčky byl zřízen v r.1984 jako klidová oblast, která přešla zákonem do kategorie přírodní park. Nachází se na rozhraní 3 okresů (Brno-venkov, Blansko a Vyškov). Je zde také navržen k realizaci projekt naučné stezky. My jsme stále následovali červené značení. Nejdříve jsme procházeli chatovou osadou, později jen lesy a loukami. Cesta stále kopíruje Říčku, kterou občas přecházíte. Postupně jsme minuli samotu Lhotky, památník z r. 1898 věnovaný 40. výročí panování knížete Jana II. z Lichtenštejna a turistický rozcestník Pod Lhotkami.

Od rozcestníku Pod Lhotkami to už bylo jen 2,5km k  Malé Říčce, potoku ústícího kousek odtud do Říčky. V těchto místech nás čekalo nejprudší a nejdelší stoupání dne, kdy ale stačilo zvládnout převýšení cca 130m, a to k rozcestníku Kalečník (505m n.m.). Kalečník je velkou křižovatku 8 lesních cest. Dříve zde také stávala Wiehlova bouda, kterou dnes připomíná jen kovová tabulka připevněná na kameni s Prosbou lesa. Zde jsme vyměnili červenou za žlutou, která nás provázela až do obce Hostěnice. Nejdříve jsme sestoupili lesem k retenční nádrži Habrová studánka, která byla vybudována v letech 2008-2009 a údolím jsme sešli kolem kamene s pamětní deskou věnované Mírové aleji jírovců, která zde byla vysazena ve druhé polovině 80. let na počest podpisu smlouvy o odzbrojení mezi Reaganem a Gorbačovem. Zbýval nám už jen kousek k chatě Jelenice.

Chata Jelenice byla původně loveckou chatou, který byla v letech 2002-2003 zcela rozebrána a místo původní hrázděné stavby zde byla na jejím půdorysu vybudována nová chata, která je tak novodobou kopií té původní. Chatu dnes po dohodě s Lesy ČR využívá Junák a ochranáři z Pozořic. Za chatou se nachází mokřadní louka u Jelenice. Na konci 80. let zde ochranáři zlikvidovali náletové dřeviny a postavili haťový chodník ke studánce Jelenice. V r. 1994 odkoupili ochranáři mokřadní louku od soukromníka a začali se o ni ještě intenzivněji starat. Louka se stala významným krajinným prvkem a je pravidelně kosena kvůli vstavači májovému. V zadním cípu louky byla vybudována tůň pro obojživelníky.

Od Jelenice jsme stále po žluté pokračovali podél Hostěnického potoka k Hostěnickým rybníkům. Na potoce jsou celkem 3 rybníky. Jeden je součástí honebního revíru a další dva slouží k chovu ryb. Do obce Hostěnice jsme dorazili od severozápadu. V obci jsme se občerstvili v místním hostinci U Stupárků nedaleko zvoničky a pokračovali až zpět do Ochozu u Brna. Během výletu jsme nachodili celkem 25km, ale stačilo vystoupat pouze 196m. Nejednalo se tedy o nijak náročný výšlap a zvládne to i méně zdatný turista.