Ivča a Jirka

Přírodní park Rakovecké údolí nás každoročně láká zejména v období, kdy jsou zde bledule v plném květu. V loňském roce jsme jeho návštěvu spojili s Pístoveckým rybníkem a do údolí pokračovali od Račic (fotogalerii z loňského roku najdete zde). Letos jsme do údolí vyrazili už na konci března a jak už si mnozí všimli, tak pokud se vracíme na stejná místa, s oblibou se na ně dostáváme jinou trasou. Proto jsme si za výchozí bod zvolili obec Bukovinku.

Obec Bukovinka leží uprostřed lesů 16km západně od Vyškova, 25km severovýchodně od Brna a 20km jihovýchodně od Blanska. Jméno obce se odvozuje od Bukovany, což označovalo osadníky bydlící v blízkosti buků. Protože se v 17. stol. vystavěla v sousedství stejnojmenná obec, kde žilo více obyvatel než v původních Bukovanech, začala se nová obec nazývat Velká Bukovina (dnes Bukovina) a Malá Bukovina (dnes Bukovinka). První písemné zmínky o Bukovince (tehdy jako Bukovany) pochází z r. 1268 a 1283. Dnes zde žije kolem 400 stálých obyvatel.

Obcí jsme prošli po modrém turistickém značení a pokračovali směrem na sever. Asi po 1700m jsme se dostali ke křižovatce s neznačenou cestou (po té se budeme na závěr našeho výletovaní vracet zpět), u které se nachází Junácká studánka a přístřešek s posezením pro turisty. Junácká studánka se sice pravidelně čistí, ale její hodnoty nejsou vždy ideální, takže ne vždy je její voda vhodná jako pitná. Asi po dalších 300m po modré se dostáváme k turistickému rozcestníku Rakovecké údolí. Než jsme pokračovali po červeném značení na východ do údolí, vzali jsme to ještě pár metrů na sever po společném značení modré a červené, a to k rozcestníku, kterému místní neřeknou jinak než U Zabitého. V r. 1922 byl v těchto místech zavražděn a oloupen o nové boty 16-ti letý ševcovský učeň František Gryc z Podomí, když nesl boty zákazníkovi. Podezřelým z vraždy byl jeden občan z Bukovinky, ale nepodařilo se jej usvědčit. Tento čin dodnes připomínají zavěšené boty na borovici u cesty.

Po malém průzkumu místního okolí jsme pokračovali po červeném značení jihovýchodním směrem do Rakoveckého údolí. Toto údolí vzniklo vlivem alpínského vrásnění jako příkopová propadlina. Místní horniny pochází většinou z Vysočiny, odkud byly přineseny tekoucími vodami do zdejšího mělkého moře. Louky se v těchto místech střídají s lesy a pasekami. Po cestě jsme také narazili na několik kolonií vajíček skokana hnědého. Jednalo se o poměrně velké shluky rosolovitých vajíček, které jsme odhadovali až na desetitisíce. Za pár dní se z nich vylíhnou pulci. Závěr, že se jedná o vajíčka skokana hnědého, jsme si udělali na základě toho, že jsme zde potkali několik jedinců tohoto druhu. Jiného zástupce jsme zde nepotkali. Po cestě jsme také minuli studánku nazvanou Pavlína. Voda z této studánky je považována za velmi kvalitní a má lepší pověst než Junácká studánka. Od Pavlíny nám už chybělo asi jen 0,5km k Naučné stezce Rakovecké údolí. Naučná stezka s 10 tabulemi informuje o historii území, geologických podmínkách, zdejší flóře a fauně. Délka trasy stezky je asi 7 km. V místech, kde se červené značení potká s naučnou stezkou se už začínají objevovat významné lokality bledulí. My jsme pokračovali až do místa, které je označeno turistickou tabulkou jako „Rakovecké údolí (bledule)“. Zde jsme se pokochali nejen bledulemi. Objevili jsme zde lokalitu s velkou kolonií skokana hnědého. Odhadujeme, že se jednalo o stovky jedinců, ne-li tisíce. Snažili jsme se být asi tak 15 minut zcela nehybní a ta podívaná se skokany stála za to. Škoda, že se nedaly zachytit jejich skoky fotoaparátem.

Od bledulí a skokanů jsme se museli začít vracet. Pro návrat jsme využili neznačené cesty Rakoveckým lesem. Po cestě jsme potkali i několik skalních útvarů, které díky neolistěným stromům byly dobře viditelné. Vyšli jsme nad Junáckou studánkou a pokračovali po modré zpět do Bukovinky.

Popsaný výlet měřil 13km, přičemž jsme museli vystoupat celkem 250m.