Ivča a Jirka

Pro náš čtvrtý srpnový výlet na Českokrumlovsku jsme si vybrali jako východisko nejjižnější město České republiky, a to Vyšší Brod. Město se nachází v centru Přírodního parku Vyšebrodsko, asi 4km od hranic s Rakouskem. Počátky města lze vysledovat na začátku 13. stol., kdy na původní stezce spojující Čechy s Dunajem vzniklo tržiště. První písemná zmínka ale pochází až z r. 1259, kdy nově založený klášter obdržel od Petra Voka z Rožmberka území s tržištěm Vyšší Brod. Nejvýznamnější zdejší památkou je bezesporu cisterciácký gotický klášter s hrobkou Rožmberků. Ten ale pro nás nebyl prioritou a nechali jsme si jeho návštěvu až na samotný závěr výletu.

Ve Vyšším Brodě jsme přešli Vltavu a zamířili po zeleném turistickém značení na severozápad k vodní nádrži Lipno II. Jedná se o vyrovnávací nádrž pro přehradu Lipno, neboť zachycuje přívalové vody, které vznikají při chodu elektrárny Lipno během špičky. Nádrž Lipno II se nachází v nadmořské výšce 558m n.m. a je dlouhá 2km o ploše cca 45ha. Její hráz je kombinovaná (zemní a betonová), vysoká 11,5m a dlouhá 224m. I na této nádrži je vybudována vodní elektrárna s jednou Kaplanovou turbínou, která vyrábí elektrickou energii nepřetržitě, tj. na rozdíl od Lipna I i mimo špičku. Obešli jsme nádrž po jejím levém břehu a pokračovali po zeleném značení proti proudu Vltavy. Nejdříve jsme minuli železniční stanici Čertova stěna a po necelém dalším 1km jsme přišli na rozcestí Pod Čertovou stěnou. Modré značení jsme nechali bez povšimnutí a zůstali věrní zelené značce.

Tím jak pokračujeme po zelené, která kopíruje železnici a Vltavu, dostáváme se do nejzajímavějšího místa celé trasy. Přicházíme k Čertovým proudům (přezdívaným Čerťáky). Čertovy proudy začínají v místech pod Čertovou stěnou (tu navštívíme při zpáteční cestě) a divočina se mění v poklidnější koryto až u Loučovic. Jedná se o cca 2km dlouhé divoké řečiště Vltavy plné balvanů a peřejí připomínající šumavskou Vydru. Stejně jako na Vydře, i zde objevíte oblé prohlubně obřích hrnců naplněné vodou, které dosvědčují obrovskou sílu toku. Romantické a divoké údolí zde vzniklo rozpukáním a erozí části mohutné Čertovy stěny. Jakmile se dokončila výstavba elektrárny Lipno na konci 50. let minulého století, ocitly se Čerťáky téměř na suchu, neboť vltavská voda z Lipna začala odtékat přes podzemní elektrárnu a odpadní štolu skrz horu Luč do Lipna II, čímž se vyhne Čerťákům. Ochránci přírody ale dosáhli toho, že balvanitým řečištěm v kaňonu pod Čertovou stěnou protéká nezbytný sanační průtok (cca 2-3m³/s) potřebný pro život vodních organismů. Čerťáky ale ožívají, pokud se zde konají vodácké závody, neboť průtok se zvýši až na 15-tinásobek oproti sanačnímu průtoku. Mezi vodáky jsou Čerťáky považovány za jednu z nejtěžších přírodních slalomářských či vodáckých tratí na světě. V r. 2004 se zde uskutečnilo také mistrovství světa v raftingu. U řeky jsme také objevili pomníček věnovaný Petrovi Šarochovi, který zde před 26 lety prohrál svůj souboj s řekou, když se jeho slalomová loď  zapíchla pod kámen zvaný Sloní ucho a voda, která se mu valila na záda, ho zatlačila i s lodí na dno.

Čerťáky jsou součástí Národní přírodní rezervace Čertova stěna – Luč, která vznikla v r. 1992 sloučením dvou rezervací (Luč vyhlášené už v r. 1934 a Čertova stěna, která byla vyhlášena rezervací o 22 let později). Rezervace se v r. 2004 rozšířila na stávajících 133ha. Předmětem ochrany jsou společenstva otevřených sutí, reliktních smrkových a březových borů, zbytky květnatých bučin, suťového lesa a svahových jedlin v členitém terénu hluboko zaříznutého údolí Vltavy. Důvodem ochrany jsou rovněž výskyty významných druhů hmyzu a ptáků. To, že korytem protékalo relativně malé množství vody jsme využili k tomu, že jsme si část Čerťáků proskákali po balvanech. Ve srovnání s řekou Vydrou jsme zde ale potkali nepatrné množství lidí, což jsme v srpnu nečekali. Docela nás mrzelo, že jsme Čerťáckou romantiku museli opustit a pokračovat v našem putování. Není divu, že se právě zde odehrávala část filmu Rafťáci, který se zde natáčel v r. 2006. Opravdu stojí Čerťáky za návštěvu. Zeleně značená turistická cesta se od řeky vzdálila, přešli jsme koleje a do Loučovic nám zbýval už jen kousek.

Obec Loučovice se nachází v nadmořské výšce cca 690 m n.m. na úpatí hory Luč (odtud byl odvozen i název Lučovice, později Loučovice) a je považována za novodobou obec, která nemá velkou historii. Zdání ale klame, neboť první písemná zmínka pochází ze 14. stol. Husité ale obec vypálili. Až po 30-tileté válce se začala obec obnovovat. Ale dlouho nepřístupný a skalnatý úsek v údolí Vltavy mezi Lipnem a Vyšším Brodem byl obydlen jen díky mlýnu a pár usedlostem roztroušených okolo. Ke změně došlo v 80. letech 19. stol., kdy zde byly založeny papírny. Tím byl započat rozvoj obce, neboť na přelomu 19. a 20. stol. v papírnách pracovalo přes tisíc zaměstnanců. Na začátku 20. stol. byla do Loučovic vybudována i železnice. Dnes zde žije téměř 2000 obyvatel. a papírny ještě existují, ale ne v takovém rozsahu (asi pětina z původního počtu zaměstnanců). My jsme prošli obcí, minuli kostelík sv. Prokopa z r. 1250, Lesní krčmu a podél Vltavy jsme dorazili až do Lipna nad Vltavou.

V Lipně jsme minuli železniční stanici a vystoupali na hráz Lipenské přehrady. Plocha přehrady při nejvyšším vzdutí dosahuje 50km², nádrž je dlouhá 48km a v nejširším místě jsou břehy od sebe vzdáleny 10km. V impozantních číslech je možné pokračovat: do přehrady se vejde 360 miliónů kubíků vody a povodí, ze kterého se sem dostává voda, činí téměř 1000km². Pod hrází přehrady se ale nachází ještě jedna velká rarita. Jedná se o podzemní vodní elektrárnu, která pomocí Francoisových turbín vyrábí elektrickou energii jen během špičky, a to ve hloubce 171m! Málokdo ale tuší, že pro elektrárnu zde byl vybudován obrovský prostor, něco jako jeskyně, do kterého by se prý v pohodě vešel celý chrám sv. Víta z Pražského hradu. Od hráze to tak ale skutečně nepůsobí.

Na hrázi jsme se chvíli zdrželi, pokoukali na hladinu Lipna a vyrazili zpět do Loučovic. Z Loučovic jsme se ale nevraceli do Vyššího Brodu opět podél Vltavy Čerťákama, nýbrž jsme vystoupali nad celé údolí na Čertovu stěnu. Jedná se o další zdejší highlight. Díky snadné dostupnosti od silnice, je Čertova stěna hojně navštěvovaná i neturisty, kteří si sem vyvezou zadek autem. Jedná se o 50m vysokou skalní stěnu, pod kterou se nachází kamenné moře rozprostírající se až k Vltavě. Výhledy odtud na Luč a okolí nejsou špatné, ale jsou trochu limitovány stromy. Zde se nechal Bedřich Smetana inspirovat pro svoji poslední dokončenou operu. Libreto, které je dílem E. Krásnohorské, bylo inspirováno zdejší pověstí. Dle ní málem kdysi utonul ve vlnách Vltavy majitel panství Petr Vok z Rožmberka. Po jeho vroucích modlitbách narazil jeho kůň na dno a Petr Vok nechal z vděčnosti vystavět vyšebrodský klášter. Klášter ale vadil samotnému ďáblovi, a tak byl prvním, kdo se rozhodl na Vltavě vybudovat přehradu, kterou pak protrhne a klášter zničí. Hráz chtěl vybudovat z kamenů během jednoho dne, což ale nestihl do trojího zakokrhání kohouta. V klášteře pak zazvonil zvon a ďábel už své dílo zkázy nestihl dokončit. Zůstal tak po něm na vrcholu Čertovy stěny velký balvan s otiskem jeho pařátu, který je nazýván Ďáblovou kazatelnou. Nám ale spíše než otisk jeho pařátu připomínala kazatelna hlavu krokodýla (viz. fotogalerie). :-)

Z Čertovy stěny jsme pokračovali po červeném značení zpět do Vyššího Brodu, kde jsme alespoň na skok zašli do zdejšího cisterciáckého kláštera. Zachoval se zde rozsáhlý klášterní areál vybudovaný nad západním břehem Vltavy, který byl obehnán hradbou s válcovými věžemi. Z hradeb se dochovala jen její severní a zčásti i východní strana. Klášter založil Petr Vok z Rožmberka r. 1259 a povolal sem cisterciáky z Rakouska. Na přání zakladatele se stal klášter rodinnou hrobkou, v němž bylo pohřbeno 10 generací Rožmberků s kontinuitou od 13. do 17. stol. Jako první zde spočinul popravený Záviš z Falkenštějna, představitel odbojných Vítkovců za krále Přemysla Otakara II.  Za pomoci Rožmberků si zdejší cisterciáci vybudovali velké panství. V r. 1422 klášter dobyli husité, ale nedošlo k vážnějšímu poškození. Klášter přežil i 30-tiletou válku. Až reforma Josefa II. z r. 1786, znamenala pro klášter pohromu, neboť byl zakázán příjem noviců a mělo dojít k postupnému vymření. O 3 roky později ale byl znovu nastolen opat a klášter unikl zrušení. To klášter postihlo až během 2. sv. války, kdy 69 členů mnišského sboru muselo odejít na fary. Po válce se vrátili, ale protože byli většinou německé národnosti, museli za hranice naší země. Komunistickou totalitu přežili jen dva vyšebrodští mniši. Dnes zde žije komunita cisterciáckých mnichů, kteří areál postupně rekonstruují. Veřejnosti je přístupný kostel, kapitulní síň, knihovna a obrazárna. V budově opatství sídlí Poštovní muzeum.