Ivča a Jirka

Svatošské skály jsme až do letošního května nikdy nenavštívili. Když jsme plánovali cestu do Západních Čech, jeden z výletů byl jasný: Svatošské skály, a když tyto skály u Ohře, tak také hrad Loket umístěným ve stejnojmenném středověkém městečku ohraničeném linií městského opevnění. Toto opevnění dělalo v minulosti z Lokte nedobytnou pevnost, která byla označována jako klíč ke Království Českému. Náš výlet jsme zahájili v Lokti. Město Loket se dříve jmenovalo latinsky nebo německy Cubitus, Loket, Locketh, Elnbogen, Elbogen apod. Samotné město vzniklo kolem r. 1240 za vlády krále Václava I. z předhradí kamenného královského hradu stejného jména vybudovaném na výrazném ostrohu nad meandrem řeky Ohře. Hrad Loket byl založen již ve 3. čtvrtině 12. stol. Město se zvýraznilo za Přemyslovy vlády a hospodářsky těžilo ze své polohy na obchodní cestě vedoucí z Chebu a Kraslic do Prahy. Za éry Lucemburků byl Loket několikrát dočasným sídlem členů královského rodu. Několikrát jej navštívil král Jan Lucemburský, v roce 1319 se sem uchýlila jeho manželka Eliška Přemyslovna s kralevicem Václavem - mladým Karlem IV. V roce 1337 byla Lokti udělena práva jako jiným královským městům. Loket patřil k nejpevnějším místům v Čechách a dokonce i v celé střední Evropě. V husitské době město zůstalo věrné katolictví i císaři Zikmundovi. Roku 1434 zastavil král Zikmund loketský hrad s městem svému kancléři Kašparu Šlikovi za finanční výpomoc v husitských válkách.Ten se stal loketským hejtmanem a purkrabím města.  Šlikové pak ovládali většinu Loketska s přestávkami až do poloviny 16. stol.  Ve druhé polovině 16. století se stal Loket zase svobodným královským městem. Pohromou pro město byla až třicetiletá válka, po níž nastal pozvolný úpadek města i hradu. Navíc v roce 1725 zachvátil město velký požár. Sláva Lokte se již nevrátila a na konci 18. stol byl loketský hrad přeměněn ve věznici a tomuto účelu sloužil až do roku 1949. V roce 1950 byl Loket prohlášen městskou památkovou rezervací. Tolik historie. Nejdříve jsme si prošli hradby městského opevnění mezi 3. a 4. baštou a pokračovali modře značené turistické cestě k řece Ohři. Tato cesta je široká cca 2m a je vhodná i pro cykloturisty. Není asfaltová, ale má zpevněný povrch. Z Lokte ke Svatoušským skalám je to cca 7km. Asi po 2km jsme dorazili k turistickému rozcestníku U Štoly. Je potřeba vysvětlit, že původně se rýžovalo zlato a cín z řeky Ohře. Po vyčerpání zásob v náplavech bylo rozhodnuto o vybudování průzkumných štol. Cínová ruda se zde těžila až do 17. stol. Od štoly jsme pokračovali dále po modré a asi po 0,5 km jsme dorazili k prameni Hořčička, který je prý výborný. Vody jsme měli dostatek, takže jsme ji ani nezkoušeli. Stále jsme pokračovali po modré podél meandrující řeky Ohře až ke Svatošským skalám. U těchto skal je vhodné přejít po visutém mostě přes řeku Ohři. Jednak se zde nachází osada Svatošské skály, kde je možnost se občerstvit, ale hlavně odtud máte celou zkamenělou svatbu, jak se skalám říká, jako na dlani. Pověst praví, že zhrzená víla proklela svého lidského milence, který se oženil s jinou dívkou. Podle jiné verze, která by podporovala původní německý název Hans Heiling (Jan Svatoš), je název po nadpřirozené bytosti, která se snažila svést krásnou Alžbětu. Když ale ta dala přednost jinému, tak si Heiling počkal na svatební průvod a nechal je zkamenět. Bez ohledu na tyto pověsti mohutné žulové skály učarovaly a inspirovaly řadu umělců (J. W. Goethe, V. Mrštík, bratři Grimmové a další). Skály jsou i oblíbenou lezeckou lokalitou pro horolezce, jak jsme se i my přesvědčili na vlastní oči. Od skal jsme se vrátili zpět do Lokte, kde jsme prozkoumali zbytek hradního opevnění. S různými zacházkami jsme ušli necelých 20km.