Ivča a Jirka

Začátkem září 2009 bylo stále krásné letní počasí, které lákalo ven. Jedno odpoledne všedního dne jsme vyrazili do Veverské Bítýšky. Městečko Veverská Bítýška leží na soutoku řeky Svratky a Bílého potoka asi 25 km severozápadně od Brna a dnes zde žije necelých 3 tisíce obyvatel. Osudy Veverské Bítýšky byly vždy spojeny s hradem Veveří, který se nachází u Brněnské přehrady. Obec ale vznikla zřejmě až po založení hradu. První písemná zmínka o ní pochází z r. 1376. Za třicetileté války,  při marném obléhání hradu Veveří švédskými vojsky, byla Veverská Bítýška v r. 1645 Švédy vydrancována a zcela vypálena. Obec se pak postupně začínala dávat dohromady a největšího rozmachu se dočkala až začátkem 20. stol.

Ve Veverské Bítýšce jsme se z náměstí vydali proti proudu Bílého potoka po modrém turistickém značení. Veverskou Bítýšku jsme tak opouštěli ulicí Na Bílém potoce, kde se nachází Jarošův Mlýn. Ten byl vybudován před 2. světovou válkou na místě, kde dříve stával původní menší mlýn. Nově vybudovaný 4podlažní mlýn byl vybaven tehdejší nejmodernější mlýnskou technologií a strojním zařízením. Vodní náhon přiváděl vodu z koryta Bílého potoka do vodní nádrže, ze které byla voda spádem vedena na lopatky dvou Francisových turbín sloužících k pohonu mlýnských strojů. Ministerstvo kultury v r. 2002 prohlásilo vodní Jarošův mlýn za kulturní památku. Majitelé zde vybudovali Muzeum řemesla mlynářského, které je přístupné veřejnosti.

Západně od Veverské Bítýšky leží Přírodní park Údolí Bílého potoka, který se rozprostírá až k Velké Bíteši. Fakticky se jedná asi o 15km úsek podél Bílého potoka, který zde protéká malebným údolím. Zatímco na horním konci se dno potoka nachází ve výšce 430m n.m., nad Veverskou Bítýškou se nachází jen ve výšce 245m n.m. Přírodní park dosahuje celkové rozlohy asi 35,2 km². První polovina parku nacházející se mezi Veverskou Bítýškou a Šmelcovnou je dobře přístupná. Druhá část mezi Šmelcovnou a Velkou Bíteší je plná překážek (několik brodů), ale o to zajímavější. My jsme si tento den zvolili první část.

Bílý potok tvoří osu přírodního parku a kopíruje jej v první části pohodlná cesta vhodná i pro cyklisty. Lesem a okraji luk nás cesta nejdříve přivádí k Prachovně. Název si toto místo vysloužilo tím, že zde byla kolem r. 1740 založena výrobna prachu, kde došlo k několika explozím. Dnes jsou zde jen chaty. Pokračujeme dále po modré a přicházíme přes louky do sevřenější části údolí, které se začíná vlnit, takže následuje mírné stoupání. Po levé straně se objevuje výrazná skála, pod kterou meandruje Bílý potok a je zde opět několik chat. Toto místo se nazývá Chaloupky. Za Chaloupkami se údolí opět začalo otevírat. Po cca 2,5 km jsme dorazili k Lažánskému Mlýnu. U Lažánského Mlýna jsou vystavěny chaty a chatky, v létě zde bývá tábor, a funguje tady také restaurace. Ta byla ale uzavřena, neboť zde probíhala nějaká firemní akce. Od Lažánského Mlýna už to bylo jen cca 1,5km na Šmelcovnu.

Šmelcovna je osada o pár domech a jedné kapli (Panny Marie Bolestné). Nejvíce se proslavila Šmelcovna tím, že první jarní neděli v roce se zde koná za každého počasí rozloučení se zimou, kterého se zúčastní mnoho turistů. Tato tradice začala v r. 1902 díky brněnské turistické společnosti Noha. V letech 1912-1933 se Vítání jara zúčastňoval pravidelně i Petr Bezruč. Název Šmelcovna je odvezen z německého slova „Schmelzen“, které znamená tavit. Šmelcovna je tedy vlastně „Tavírnou“. Dříve se zde totiž tavila železná ruda, která se těžila v okolí a zde byl vybudován hamr pro její zpracování.

Prošli jsme si Šmelcovnu a její nejbližší okolí a poté vyrazili zpět na Veverskou Bítýšku. Byli jsme překvapeni, že po cestě tam, ani zpět, jsme nepotkali žádné turisty a pouze minimum cyklistů. Vycházka to byla pohodová, ušli jsme 20km při stoupání pouze 189m.