Ivča a Jirka

V první polovině října jsme se po roce a měsíci vrátili k Tišnovu. Před rokem jsme zde navštívili rozhlednu Klucaninu. Tentokrát jsme vyrazili přímo z Tišnova po zeleném turistickém značení. Podešli jsme železnici, přešli řeku Svratku a pokračovali kolem benzinky přes kruhový objezd na konec Tišnova. Kousek jsme následovali cestu na Deblín. U sochy sv. Jana jsme odbočili po zelené do prudšího stoupání lesní stezkou. Ještě před stoupáním jsme nedaleko hájovny objevili první hořečky brvité. Tato rostlina je zařazena do červeného seznamu ohrožených rostlin (viz. fotogalerie).

Lesní stezka nás vyvedla na silničku, která je zároveň i Naučnou stezkou Předklášteří. Tato naučná stezka začíná asi o 500m dál za sochou sv. Jana. Kdybychom neodbočili po zelené, a pokračovali po cestě na Deblín, dorazili bychom na její začátek. My jsme si po zelené cestu zkrátili o necelý 1km, ale o to prudší bylo stoupání. Necelých 1,5km vedla naučná stezka souběžně se zeleným turistickým značením. Minuli jsme výzkumnou plochu se smrkem černým, na kterou nás upozornila naučná tabule. Přesnější je asi používat název prosklená vývěska, neboť klasické naučné tabule zde byly nahrazeny prosklenou informační vývěskou. Zde jsme se dozvěděli, že zde 83% vysazených smrků z asi 50 potomstev přežilo, přičemž nejrychleji roste druh z USA, nejpomaleji z Kanady a náš roste průměrně. Výzkum smrku černého je zde největší tohoto druhu v Evropě.

Naučná stezka nás přivedla k pomníku Prosba lesa, který vypadá jako kamenná mohyla s bílou mramorovou deskou a textem apelujícím na člověka, aby nepustošil lesy. Prosba lesa byla postavena v 90. letech 20. století. Od pomníku jsme pokračovali už jen po naučné stezce (zelená pokračovala na Pasník) ke Sněžné jámě. Ta je ukryta ve dřevěném srubu. Do jámy se v zimě navozí sníh, který se do ní pořádně udusá. Na začátku jara se přivezou sazenice stromků určených k výsadbě, které se uskladní do jámy. Ve tmě a chladu se jim prodlouží vegetační klid před výsadbou. Od této jámy jsme pokračovali kolem Staré školky. Odtud to už byl kousek k dalšímu místu Na Světlé a dále k další zastávce naučné stezky zvané Jubileum. Zde nás překvapilo, že sklo u naučné vývěsky bylo rozbité a informační materiály zde chyběly. Těžko říci, jestli to zapříčinil nějaký vyvrácený strom, padlá větev nebo některý vandal. My jsme ale věděli, že název Jubileum pochází od 60. výročí panování císaře Františka Josefa I., kdy byl zde na oslavu tohoto výročí vysázen jedlový les z douglasek tisolistých. Vzrostlé jedle zde působí po 102 letech opravdu impozantním dojmem. Po naučné stezce jsme došli až na její konec, kde naučná vývěska obsahovala mimo jiné i citát L. van Beethovena vyjadřující jeho vztah k přírodě. V těchto místech je vybudované také odpočívadlo pro turisty.

Od konce naučné stezky už to bylo co by kamenem dohodil nad lom Troubný. V lomu se těží amfibolická rula, která svoji kvalitou umožňuje výrobu drti a štěrku skvělých vlastností. Kousek jsme kopírovali horní okraj lomu a pokračovali po neznačené lesní cestě do Předklášteří u Tišnova. Zde jsme nejdříve zavítali do areálu cisterciáckého kláštera Porta Coeli (= Brána nebes). Tento klášter byl založen r. 1233 královnou Konstancií Uherskou, vdovou po Přemyslu Otakaru I., která je zde i pohřbena. Klášter byl během několika staletí vícekrát zrušen a zase obnoven. Celému areálu vévodí monumentální románsko-gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie s goticky bohatě zdobeným portálem francouzského katedrálního typu. Tento portál dal název i celému klášteru. Na severu navazuje na baziliku Nanebevzetí Panny Marie komplex klášterních budov, přičemž severní strany baziliky se dotýká křížová chodba dokončená někdy kolem r. 1260. Křížová chodba obklopuje čtvercový rajský dvůr. Celý areál je obehnán bývalým opevněním – vysokou zdí. V areálu kláštera se nachází také Podhorácké muzeum s expozicemi dějin kláštera, Předklášteří, Tišnova, tradičních řemesel a podhoráckých malířů. Zajímavostí v areálu je mlýnský náhon vytékající z říčky Loučky, protékající pod budovou probošstvíi dalšími klášterními budovami. Jen zčásti je tento náhon na nádvoří odkrytý. Na povrch vytéká až za obvodovou zdí a silnicí u místní kavárny s cukrárnou. Ještě závěrečná poznámka ke klášteru. Pokud jste viděli třídílný kriminální český film "Ďáblova lest", který byl uveden na obrazovky začátkem r. 2009, tak právě zde se odehrává závěrečná scéna s křížem inspirovaná snem sv. Konstantina.

V Předklášteří jsme si našli modré značení, po kterém jsme pokračovali skrz rozestavěný most přes řeku Svratku. Ulicí Klášterskou jsme dorazili až k zelenému značení, které nás přivedlo k Naučné stezce Květnice. Přírodní památka Květnice dosahuje nadmořské výšky 470 m, i když mapy často mylně uvádí 469m. Její dva vrcholy s příkrými svahy jsou odděleny širokým sedlem. Dnes je Květnice zalesněná. Z dobových fotografií je ale zřejmé, že před více jak 100 lety zde nebyl souvislý porost. Ještě před 2. světovou válkou se zde rozkládala skalní step a lesostep. Vystoupali jsme ulicí Pod Květnicí, na jejímž konci se nachází první naučná tabule. Zde se dozvíte, že celá naučná stezka má 13 zastavení a je dlouhá přes 5km. Nejdříve jsme museli prudce vystoupat lesem. Po chvíli jsme ale dorazili na úbočí celé Květnice, odkud se po cestě objevují výhledy na Tišnov a nejbližší okolí. Za stálého, nyní už ale mírnějšího, stoupání, kolem občasných skalních balvanů, jsme dorazili k Velké skále (446m n.m.) tvořené rozpukaným křemencem. Zde jsme se pokochali výhledy západním směrem. Od Velké skály jsme sestoupili do sedla, kde jsme odbočili doleva a začali opět výrazně stoupat k nejvyššímu bodu. Nejvyšší místo Květnice je označeno triangulační červenobílou tyčí, ke které nosí někteří turisté kameny. Cesty kolem nejvyššího bodu byly plné popadaných stromů, takže jsme museli občas z cesty pohlcené stromy odbočit do houštin. Nicméně jsme pokračovali ještě i na planinu U Kříže. Zde byl k našemu překvapení velký kříž v obětí padlého stromu. V těchto místech se v pohanských dobách zakládaly obětní ohně. Prý se zde také neopatrným matkám ztrácely děti. Zásluhu na tom měly místní lesní žínky. Kousek pod planinou U Kříže se nachází jeskyně (Jeskyně Pod Křížem, Králova jeskyně, Květnická propast). Tyto jeskyně se stále postupně objevují a prozkoumávají. Veřejnosti jsou nepřístupné, ale nachází se zde už spousta jeskyňářských rarit (10m vysoký sintrový vodopád, brčková výzdoba dosahující 1,6m, sintrová jezírka, Květnická propast o hloubce 76,5m patřící k našim nejhlubším propastem, několik obrovských dómů). Odborníci předpokládají, že objevování zde bude pokračovat ještě řadu let a Květnice má zřejmě před námi ještě řadu neodhalených tajemství.

Protože se začínalo stmívat, nezbylo nám, než se začít vracet. Lom Dřínová i říčku Besenék jsme už museli nechat na jindy. Vrátili jsme se kolem Malé skály do Tišnova, který se začal ponořovat do tmy. 

Během výletu jsme tentokrát našlapali 20,7km a bylo třeba vystoupat celkem 511m.