Ivča a Jirka

Poslední pátek v září jsme vyrazili k Jaderné elektrárně Dukovany. Elektrárna má 4 bloky, přičemž každý má výkon 440 MW. Každoročně tak jaderka dodává do sítě kolem 13 TWh elektrické energie, což představuje cca 1/5 z celkové spotřeby elektřiny v naší republice. Výstavba této elektrárny byla zahájena v r. 1974. První reaktorový blok byl uveden do provozu o 11 let později a během dalších 2 let byly zprovozněny další 3 bloky. My jsme jadernou elektrárnu obešli od západu po zeleně značené cestě. Ta nás dovedla po necelém 1,5km ke kapličce, která zbyla po obci Lipňany.

Obec Lipňany byla jedna ze 3 obcí (o dalších dvou je zmínka dále), které musely výstavbě elektrárny v 70 letech ustoupit. Tato obec měla svůj původ už ve středověku. Obec však zanikla a znovu byla založena v první polovině 18. stol. Byla to menší obec s usedlostmi roztroušenými podél silnice. V průběhu 19. a 20. stol. docházelo k další výstavbě. V 70. letech 20. stol. ale bylo rozhodnuto o zániku obce. My jsme u kapličky odbočili doleva na neznačenou polní cestu (zelené značení pokračovalo na Slavětice). Zde jsme objevili ještě i pár zbytků hospodářských stavení bývalých Lipňan.

Po polní cestě jsme od jihu obešli elektrárnu a asi po dalším 1,5km jsme vyšli na silnici vedoucí od Rouchovan k jaderné elektrárně. Tato je zároveň i Energetickou cyklostezkou. V těchto místech stávala další zaniklá obec Heřmanice. Její počátky je potřeba rovněž hledat ve středověku. Jednalo se o obec s klasickou návsí, ke které byly starší domy otočeny štítem. Řadová zástavba zde pokračovala v obci zejména ve 20. stol. Dnes jsme zde objevili pouze mezi břízami schovanou kapličku. Ta na první pohled působila zachovalým dojmem. Při bližší ohlídce jsme si ale všimli, že nedávno zde muselo hořet. Kapličku dnes využívají ptáci, o čemž svědčila hnízda uvnitř.

Po průzkumu kapličky jsme pokračovali po cyklostezce (asfaltce) severovýchodním směrem. Ta po necelém 1km odbočila doprava na polní cestu, která kopírovala železnici vedoucí do jaderné elektrárny. My jsme si nemohli odpustit malý průzkum místní flóry podél železnice. Už toho touto dobou moc nekvetlo, ale my vždy něco objevíme… Asi po 1,6km jsme narazili na zeleně značenou polní cestu z Rešic do obce Dukovany, která dala název i elektrárně. Přešli jsme železnici a k okraji Dukovan jsme to měli asi jen 250m.

Obec Dukovany je zmiňována již ve 13. stol., ale tehdy ještě jako Tokovany. O původu jména obce ale panují dodnes mezi historiky dohady. Někdo hovoří o Děkovanech, jiní o Tochovanech. Každopádně ve středověku patřila ves k hradu Rabštejn nebo k Templštejnu. Hned na jižním okraji obce stojí její dominanta – kostel sv. Václava. Jedná se o původně raně gotický kostel založený řádem Templářů, který byl vysvěcen již v r. 1279. V polovině 17. stol. byl kostel barokně upraven. V r. 1713 byl kostel totálně vykraden o zachránily ho milodary od jiných moravských obcí. Na počátku 20. stol. prošel kostel důkladnou opravou a byla přistavěna sakristie. Ve 70. letech zde byly odkryty a zrestaurovány fresky ze 13. stol. My jsme prošli obcí od jihu na sever. Uprostřed obce jsme se zastavili u kapličky se studánkou, která nikdy nevyschne. Nedaleko od studánky stojí socha sv. Floriána z r. 1778 a o kousek dál na sever o něco starší socha Jana Nepomuckého (z r. 1714). Obcí jsme prošli až k obecnímu úřadu. K zámku jsme tentokrát neodbočili, neboť jej známe z dřívějška. Pokračovali jsme po zeleně značené cestě směrem na severozápad.

U turistického rozcestníku Vinohrádky se k zelené připojila červená značka vedoucí od hráze vodní nádrže Mohelno a Mohelenského Mlýna, který stojí u řeky Jihlava pod Mohelenskou hadcovou stepí. Značení nás dovedlo lesy až k rozcestníku u zříceniny hradu Rabštejn. K hradu odbočovala slepá (ne zcela ideálně) červeně značená významová odbočka.

Hrad Rabštejn býval obdélníkovitého tvaru a jeho jádro bylo tvořeno 2 paláci obklopenými parkánovou zdí. Na východě se nacházelo za příkopem podhradí s předsunutou baštou s věží. Předhradí bylo obklopeno příkopem a valy. Hrad byl vybudován na skále nad řekou Jihlavou (dnes nad vodní nádrží Mohleno). Kdy a kdo hrad postavil, není zcela jisté. Někteří historici se domnívají, že jej nechal ve 2. polovině 11.stol. postavit syn Břetislava I. a Jitky, kníže Konrád Brněnský. Jiní se domnívají, že hrad byl vybudován až na přelomu 13. a 14. stol. Jistota není ani s datem jeho zániku. Některé prameny uvádí r. 1446 nebo 1468, jiné přehazují poslední dvě číslice na r. 1486. Každopádně je jisté, že v roce 1486 byl hrad zbořený. Hrad byl pak ještě asi po 150 letech, během třicetileté války, opraven a opatřen vojenskou posádkou. V r. 1645 jej ale dobylo švédské vojsko. Hrad byl prý snad ještě obýván na konci 17. stol. panským služebnictvem a hajným. Později se stal základnou pro místní loupežníky, a proto byl zcela rozbořen. V průběhu 18. stol. se stal s konečnou platností pustý. Do dnešního dne se dochovalo jen pár částí parkánové hradby, část jižní hradby původního hradního jádra a zbytky stěn paláce.

Od hradu jsme sešli neznačenou pěšinkou na skalnatou ostrožnu nad vodní nádrž Mohelno. Stojí zde torzo bývalého kříže. Ten byl zde vybudován v r. 1885 (prý zde stával ještě v 60. letech 20. stol.). Každopádně je odtud krásný výhled na vodní nádrž a je možné si všimnout  i vodní přečerpávací stanice hučící vlevo u vodní hladiny, která trošku ruší dojem z tak hezkého místa.  Přečerpávačka je využívána pro Jadernou elektrárnu Dukovany. Vodní nádrž Mohelno vznikla v r. 1978 a zadržuje přes 17 mil. m3 vody. Spolu s výše položenou přehradou Dalešice tvoří jedno velké vodní dílo, které bylo vybudováno na řece Jihlava jako zásobárna průmyslové vody pro jadernou elektrárnu. Spodní nádrž Mohelno také plní funkci ředění odpadních vod z elektrárny a v hrázi má i samostatnou Kaplanovu turbínu na výrobu elektrické energie. Z vyhlídky jsme se vrátili přes Rabštejn zpět k turistickému rozcestníku. Pokračovali jsme po červeném značení přes potok Luhy a Skryjský potok k rozcestníku Hřebec a dále až k hrázi Dalešické přehrady.

Dalešická přehrada byla vybudována v 70. letech 20. stol. a uvedena do provozu v roce 1978. Zadržuje téměř 8x více vody než níže položená nádrž Mohelno. Prošli jsme se zde asi po 350m dlouhé přehradní hrázi, která je nejvyšší hrázi u nás. Má výšku 104m a vyšší lze na našem kontinentu nalézt jen na Urale nebo v Alpách. Tato hráz měla být původně betonová, ale během přípravných prací se zjistilo, že geologické podloží nemá potřebnou pevnost a projekt se musel přepracovat. Byla zde tak vystavěna hráz rokfilovou technologií, tj. hráz je sypaná z větších kamenů a balvanů a utěsněná jílem, je propustná a její vodotěsnost se zajišťuje těsnicími plášti na návodní straně, popřípadě svislou těsnicí clonou uvnitř hráze. U hráze byla vybudována přečerpávací vodní elektrárna s výkonem 450MW. Elektrárna fakticky funguje nejen jako akumulátor, tj. výroba energie ve špičkách a odběr v době přebytku, ale i jako okamžitá rezerva pro případ poruch. Z tohoto důvodu je ovládána přímo z centrálního dispečinku v Praze. Tato přehrada je ale využívána i k rekreačním účelům (lodní doprava na přehradě, možnost koupání, kempy...), k chovu ryb a umožňuje regulovat tok řeky Jihlavy při povodních.

Od Dalešické přehrady jsme se vrátili po červeně značené cestě k turistickému rozcestníku Hřebec a odtud pokračovali po Energetické cyklostezce k Jaderné elektrárně Dukovany. Po cestě jsme na závěr prošli územím, kde stávala třetí zaniklá obec Skryje, která rovněž musela ustoupit výstavbě jaderné elektrárny. I tato obec vznikla již ve středověku. Před zánikem obce zde stálo 83 domů, které byly srovnány se zemí. Jihozápadní část jaderné elektrárny stojí v místech, kde bývala část obce. Z obce se opět zachovala pouze kaplička a také pomník padlým v 1. sv. válce. Během našeho výletu jsme museli vystoupat celkem 352m a našlapat 24,5 km.